Camino s mámou, den dvanáctý
26.10.2023
Start – Caldas de Reis 9,30
Cíl – Padrón, už nevím, nějak odpoledne
ubytování – Apartamentos & Rooms Santiaguiño
Dnes 20 km Camino
Počasí: dopoledne prší jako blázen a odpoledne ne
Spíme pod střešním oknem, déšť nám tluče celou noc nad hlavou. Obvykle to nám ráda. Teď fakt nevím 🙈.
Boty už asi nikdy neuschnou 🙉, nicméně je příjemné jít ráno do vypraného, i když to zůstane suché jen chvilinku.
Ranní snídaně v místní cafeterii. Vidím lidi suché a v riflích, s kufříkem na kolečkách, jak si dávají razítko do Credenciálu a ptají se po autobusové zastávce. Pokud je to varianta, tak budiž, ale sráží to hodnotu úsilí pěších a cyklistů 😡.
Z kavárny odcházíme ve chvíli, kdy přijedou natáčet reportáž o poutnících. Jestli bude ve španělské TV něco žlutého, jsme to my 😁.
😁😁😁 Slečna servírka tahala mamku, ať tam s ní zůstane, jako podpora, ale mamka utekla 🏃♂️🏃♂️🏃♂️…
Dopoledne fakt leje, ani moc nefotím.
Nejmenší a nejroztomilejší camiňačka
Kolem půl druhé přestává pršet nebo spíš prší tak málo, že už to ani nevnímáme. A nejsme sami, je srandovní sledovat, jak poutníci kolem nás stahují deštníky, sundávají pláštěnky nebo kapuce i když stále, byť jemně, prší. Vzpomínám si, jak jsme šli s Rendou Dingle Way v Irsku a paní věšela prádlo v dešti. Prostě pršelo hodně a pak jen trochu, tak to už by mohlo uschnout, no ne? 😁😁😁
Sem tam se do deště vloží slunko a na chvíli ho přemůže. Mamka říká vyfoť to, nebo nám to nikdo neuvěří. A zrovna není co fotit, jen ošklivá ulice. A pak uvidím krásnou komínovou věc, tak tady ji máte 😁😁😁. Jako doma.
Podle tohoto nádherného stromu určitě dělají maskáče
Je to báječný pocit, na chvíli sundat žlutou pláštěnku a dýchat celým tělem 🙏.
Vydrží to asi půl hodiny a kilák před ubytováním se to shora spustí znovu. Poslušně všichni poutníci kolem oblékáme gumové věci. Fakt psina. 🟡🟡
Krásná ulička, pro dnes taky trochu naše
Pokojíček jako klícka. Máme malou zahrádečku, ale sluníčko do ní nedosvitne. Ani malilinkatý přímotopeček tu není, nu což, boty to opět nedají.
Tak si jdeme užít trošku sluníčka alespoň na procházku po kouzelném městečku Padrón s nádhernými kamennými uličkami. Jsme rády, že jsme ho neminuly a rozhodly jsme se tady spát.
Koukneme na nádhernou stavbu karmelského kláštera.
a navíc…
Mamka furt něco načítá a sdílí a mmj zmínila, že je tady umístěný kámen, na který narazila loď vezoucí svatého Jakuba po jeho mučednické smrti. Tak se jdeme na ten šutrák podívat do kostela, který je v těsném sousedství našeho apartmánu (Igrexa de Santiago de Padrón). Tak to k pouti určitě patří. A to je dobře, že jsme tady a ne v Herbónu, si říkáme.
Večer jako vždy honba za jídlem. Restaurace otevírají pro nás pozdě a nikdy nevíme, co nás přesně čeká, tedy, pokud to není houska se sýrem z obchodu. Dnes to bylo překvápko až na stůl. Jídelní lístek psán ručně a pán hovořící jen Španělsky a asi nářečím, páč ani překladač mu nerozuměl a jídelnímu lístku taky ne, samozřejmě. Mamce výběr vyšel, mě ne – rizoto s mořskými plody. A ty já nerad. Nu což. Červené víno bylo báječné. Mamčiné bílé taky ❤️💛.
Krakonošovo tajemství 🙏
Zítra nás čeká krásný plný den na pouti, ten další už je Santiago ⛪.
Bom Camino, přátelé
