97.den 18.6.2020 Zpátky

17km
Somewhere in the mountains

Budu stručná, mí milí. Chybí mi energie. A když se začtu do některých textů předešlých… Krátce je někdy lépe. Ale nechám je tak, všechny, nic nepřepisuju. Pro připomínku, že mám taky infantilní podosobnost. 🤪👈

Sbalím batoh. Potřebuji vyšší místo, ať ho mohu opatrně nasadit. Postel mi pomůže. Je těžký, stejně tak manipulace s ním. Jet stopem se mi vůbec nechce. Už teď cítím, že dneska vymněknu.
Musím na procházku. Kousek je pobočka hlavní pošty Lake Tahoe, tak mám chvíli na rozmyšlenou. Posílám si lejstra z nemocnice a účty po trase před sebou. V batohu by dostaly zabrat.

A volám Uber. Nechci se celý den trápit na cestách. Chlapík, co má manželku z Ukrajiny 😉, mě vyhodí asi 3,5 km před místem, kde jsem opustila trail. K jezeru nevede zpevněná cesta, bojí se o auto. Co nadělám.
Dyť pro mě je to kousek.

Takže… jdu a jde to.
Kolem půl jedné vkročím na trail PCT.

Dnes jsem v názorech trochu přelétavá. Nejdřív uvažuji o 40km. Když půjdu do večera, můžu to dát. 🤪👈
Pak o třiceti, však to pro začátek stačí. 🙃
Skončím na 20ti, pct z toho patří jen 17. 😭
Pár dní to asi půjde pomaleji. 😂

U jezera potkávám známé hikery, Zen z USA a Turtle z Polska. Taky tam sešli z trailu na podívanou. Působivé místo.

Vstupujeme do oblasti s občasným sněhem. Vidím před sebou příkrou bílou horu,

jdu s nimi. Naštěstí to nebyl náš pass, uf. Nám se objevuje sníh na trailu jen v místech, kde je mírný sklon. Pohoda.
Jen jeden úsek byl nepříjemný. Před jezerem, to jsem ještě šla sama. Ale jsem tu. Moje vnitřní potřeba sjíždět prudké splazy, nebyla naplněna. Tak hurá. 😂

Zen s Turtle zůstávají před Carson Passem.

Chvíli otálím, chtěla bych jít dál. A přitom vím, že jsem unavená. Pořád mi zvoní v hlavě jdi jdi. Magor.
Ale nakonec zůstanu s nimi. Teď to prostě rychle nepůjde. A je to pořád lepší, než nachozená nula v hotelovém pokoji.

Už jsem ve stanu, když zaslechnu známý hlas. Shaperd. Vyplatilo se zůstat. Ráda ho vidím.

Večer se v okolí střílí. Lovci.

Dobrou