82.den 3.6.2020 Trocha těch překážek pro malý odpočinek

Bishop

Ráno pohoda. V osm vylezeme ze svých bytečků a v devět už jdeme jako na koni vstříc spotřebnímu chování.

Rovnou scházíme z trailu PCT na stezku Mammoth Pass/Horseshoe Lake Trail do města Mammoth Lakes.
Pouhých 6 km na parkoviště.

Potkáváme obra, mnoho obrů, než..

…byl to mohutný les. Smutné místo. Mám ráda, když je les právě takový, jaký chce být. Někdy možná pokřivený, nebo nevzhledný a neurovnaný. Mě ta divokost přitahuje.
Ale tohle asi nechtěl.

Rve se po svém a statečně.

Hezkými místy přicházíme k parkovišti. Cesta zde končí. Odtud vede mnoho krásných tras do Sierry.

První zklamání, jediná cesta vedoucí do Mammoth Lakes je zavřená. Musíme pěšky. Dalších 8 km.
No tak jdeme, s tím se musíme umět poprat. Jsme hikeři, že, tohle by měl být ten nejmenší problém.

O kilometr dále vidíme lesní pracovníky, zpracovávají porouchané stromy v rekreační oblasti. Proto je také cesta znepřístupněná. Catch je skvělý, rád komunikuje, tak převezme iniciativu při ptaní se o svezení. Nepodaří se, což jsme konečně očekávali, jsou v práci. Tak popojdeme a zkoušíme stop. Třeba někdo z nich bude muset do města. A musel.

Wow. Na místě radovánek jsme už v jedenáct. Těšíme se na sprchu a pohodu, dlouhou pohodu. 1,5 dne pohody. Jdeme se najíst, ať nám to hlad brzy nepokazí. Můj bearcanister je prázdný.

Mexická strava

a rychle do hotelu. Potřebuji rychle zavolat domů, slíbila jsem to. Zavřeno. Neva, máme v merku další dva levnější hostely. Druhý pro jistotu taky zavřený. A třetí předchozí kamarády nezklamal. Z recepce vychází paní a sděluje nám, že v Mammoth Lakes je zavřeno vše.

Domů volám z ulice. Než bude v ČR noc. Už vše vyřešili sami. Jsou prostě komunikačně zdatní. Tak je seznámím se situací tady. Vše v Mammoth Lakes zavřeno, kvůli koronaviru, samozřejmě. Moc pěkné město. Škoda.
Renda se nám snaží ze všech sil pomáhat. Hledá možnosti. Děkuji mu za to.
Asi dárek k dvacátému 😂. Tak posílám taky něco.

Dík, žes to vydržel! 🤪👈

Rozhodujeme se pro cestu do vzdáleného Bishopu.
Jen pro jistotu jdeme zkusit campground.

Mezitím volá Renda, že do Bishopu jede autobus. Asi za 5 minut. Utíkáme z před kempu na zastávku.
Informace jsou staré. Nevadí.

Cestou na výpadovku potkáváme Supertrampa s další hikerkou. Jsou v kempu. Bez pračky, WiFi špatná.

Rozhodnuti napevno jdeme stopovat.
Do Bishopu vzdáleného 44 mil potřebujeme tři stopy.
První zastaví horolezec. Vyskladní celé zadní sedadla, abychom se tam nějak vlezli. Měl je úplně plné všeho možného. Kufr auta taky. Můj bágl našel místo na klíně. Samozřejmě na mém klíně. Je to můj šedý, že.

Je skvělý. Zná ČR, jeden z rodičů je Maďar. A něco v ČR má moc rád. Jen jsem nepochytila co. Nevadí. Pro jistotu nás odvezl na cestu ještě vzdálenější od našeho cíle. Ale prý tam bude lepší stop. Je to přímá cesta do Bishopu. Přesně ta, na které leží také Independence a Lone Pine. Vyhodí nás na pumpě. Koupíme si studené pití a pokračujeme ve stopování. Teď to máme 54 mil.

Další stop maminka s dětmi. Podaří se nám ji chytit za půl hodiny. Dcera teenager a malý chlapec. Jsou to fakt příjemní lidé. Vyprávíme o sprše, pračce a o hladu. Obě děti bez váhání nabízejí balíčky chipsů. Je to milé.

Další a poslední je chlapík.

Čekací doba žádná, chytli jsme ho ještě na spojovací cestě, kterou jsme přecházeli k té naší. V Bishopu jsme ve čtyři. To není špatná hodina na takovou cestu, což?
Potkáváme Blua s partou. Bohužel musíme dál.
Dokračíme do vybraného hostelu, do sprchy a na jidlo.
Ve sdíleném pokoji je deset postýlek a osm chlapů. Kupuji si drahé soukromí. 190$ za dvě noci. To je velká dávka.

A odpočinkový den bude zítra. Dyť co.

Jestli jsou někde v Americe lidé povrchní, tak ať jsou, ale nebude jich více, než u nás (v přepočtu na obyvatele 🤪👈, jistě…). A já na ty oné nějak nemám štěstí 😊.

Dnes to byla přehlídka ochoty a laskavosti.

Je osm ráno, asi si zdřímnu. Za chvíli jdu pro jídlo na další část Sierry.

Dobré ráno, přátelé 🙈🙉🙊