80.den 1.6.2020 Selden Pass 3326 m n.m.

37km
Somewhere in the Sierra Nevada

Probouzíme se společně se zvuky lesa.
Jsem unavená, moc moc unavená. A únava patrně zapříčiní mou melancholickou náladu.

Nechám Catche poodejít, chci si užít tichý les o samotě. Jsou tady krásné stromy.

Vzpomínám na Švarcák. To je chata v Rychlebských horách. Patřila kamarádům od rodičů, Červenkovým. A my tam s nimi jezdili na prázdniny. S nimi a taky s tetou Ali (trailname Aliteta 😊). Nejbližší domy 10km do údolí. Chata v lese, na samotě, bez elektřiny. Voda svedená samospádem. Byla ledová a dobrá. Praskání dřeva v peci. Kachláky, které když se v zimě roztopily, vyrobily tak ohromné vedro. A do koupelny a na záchod se pak šlo ledovou chodbou. A já byla líná se obouvat, tak jsem to cupitala bosá. Duchny jako ze starého filmu nebo od babičky. Obrovské a měkké. Karty, které jsme při svitu petrolejek hráli dlouho do noci. A čištění cylindrů a všudypřítomný a důležitý pach petroleje. A vůně dřeva. A v zimě se tam museli všechno vytahat z nejbližší cesty kopcem nahoru. Hřiby, které jsme chodili sbírat a já je málokdy jedla, protože jsem nikomu nevěřila. Nevěřila, že čistí poctivě, a všechny proteiny dává pryč. Procházky k Červené boudě, do Vilémovic nebo Zálesí. A na Koníček a Borůvkovou horu. Račí údolí a hajného dům, který se mi moc líbil. Jeho děti, s kterými jsme si hráli. Tančírna kousek od něj, která mě vždy přitahovala, a která je mimochodem nyní krásně opravená. Na dny, když hajný přijel na popovídání. Měl mnoho psů, ale Žabka, drsnosrstý jezevčík, ta se mi usadila v hlavě. Taky náš městský kokršpaněl Fido, který byl vždycky tak moc utahaný. Když jsme se rozprchli v lese a hledali houby. To neměl rád. To nás pak sháněl dohromady. A jak se radoval, když jsme měli společnou pauzu. Taky když jsme s kamarádkou Luďkou stanovali u rybníčka. V celtovém áčku. Táboráky a praskání dřeva. Když jsme na lyžích šlapali kopec, ať se můžeme svézt. Kdyz taťka dělal dřevo. Řezal, sekal, štípal, skládal. Tohle měl moc rád. A božské, jedny, Vánoce tam.
Přesně vidím každou místnost. Okna i nábytek.
„Švarcák“ ❤️
Důležitá součást mého dětství. Ten dům a lidi v něm.
Jsem z toho dojatá. Fakt se mi koulejí slzy. Ale ne smutkem, dojetím. Dojetím nad tím, jaké dětství jsem měla.

Ze vzpomínek mě vytrnou tihle. Byli tři a v klidu se pásli. Jen ten velký mě občas očkem zkontroloval.

Dnes mám čistě ponožky a tričko, to je vám taková krása.
A vydrželo mi to dlouho, nezvyklých deset kilometrů. A to mi trail kladl do cesty množství překážek.

Ranní únavu z těla vyženu a nahoru vyjdu vcelku svěže. Na moje poměry samozřejmě. 🙈 Tedy až na posledních pár set metrů. Stoupák k passu měl v úmyslu mi skóre pokazit. Ale má smůlu, v celkovém průměru si stojím dobře.
Sníh na výstupu byl asi 200 metrů, stopa držela dobře a nepromáčela boty. Dneska dobrý.

Na druhé straně passu byla souvislá vrstva delší, asi 2 km. Stopa taky držela. Jen v botech už bylo mokro. Sluníčko se snažilo, ať máme trochu zážitek. 😊 Pro nás nic nového, žádné překvapení, normálka, takže… Jako…
Poctivě čekám Catche, ať ví, kudy vede cesta. Když skončí sníh, který ztěžuje orientaci, jdu si svým tempem.

U těžšího brodu čekám. Tady už jsem ten foťák schovat mohla. Proud byl silnější, než obvykle. A nad kolena. To je trochu těžší zkouška pro rovnováhu. Ale foťák je v pořádku na druhé straně, kde sedí manželé s Arizony.

Za chvíli je tu Catch a taky si umývá nohy.

Oběd.
Koketujeme s myšlenkou, dorazit do města už zítra. Probereme podrobnosti a vzápětí to vzdáme. Dva dny brzkého vstávání a velmi dlouhého dne. Do města bychom došli večer, což je pro nás nevýhodné, nejen ekonomicky. Mnohem lepší bude přijít tam dopoledne. K dispozici pak máme pokoj pro relax a sprchu a pračku na víc, než jen dvě noci a jeden den. Nechceme platit den navíc jen pro přespání.

Den dětí
Všem dětem, ale především těm svým. Báječný den dětí.
Aploudováno se zpožděním, ale natáčeno přesně 1.6. A to se všemi lidmi, které v tomto svátečním čase potkám. Jsou tři 😂.
Zdraví manželé z Arizony a parťák Catch.
Mám vás ráda, holky moje… ❤️❤️ velké.

Catch mi půjčí powerbank. Má ještě 50%. Nabíjím asi půl hodiny a powerbanka je na nule. Začínám mít podezření, že problém nebude ve všech powerbankách, které měly tu čest nabíjet můj mobil. To není dobré. Pokud se tato hypotéza potvrdí, tohle se bude v Sierra řešit obtížněji.

Po dlouhých dnech je asi kilometr signál. Rychle SMS domů.

Další zkoušku provedeme večer. Catch si nabíjí hodinky z mé powerbanky. Full nabití jí vezme 1%. Pokud bychom hledali viníka, zatím vše ukazuje na mobil.

Po dlouhé době spíme v nížši nadmořské výšce. V lese. Bearcanister nesu dál od stanu. 😂

🌲 Dobrou lesní