79.den 31.5.2020 Muir Pass 3644 m n.m.

37km
Somewhere in the Sierra Nevada

Vstávám a hvězdy ještě svítí.
V noci přišel mráz. Boty nasazuji jen stěží. Šly spát mokré a ráno se probudily jako led. Chvíli trvá, než změknou pod nátlakem mé tělesné teploty. Do okolí vysílám bílou páru, to jak mi mrzne dech. Když balím své bydlení, křehnou mi ruce. A zuby si čistím asi 15 sekund.
A přesto nám radost. Proč? Protože mrazivá noc jistě prospěla sněhu. A je to tak. Sníh je parádní. Vytvořený přesně na nesmeky. Ani ledový ani rozměklý. A nás čeká 4 kilometrový výstup a přibližně stejně dlouhý sestup po sněhových pláních. Převýšení je pozvolné.
Máme oba dobrou náladu. Děláme si srandu, když se občas objeví místo s vrstevnicemi blízko u sebe a my jsme udýchaní jako lokomotivy. Stojíme v předklonu a opíráme se o naše zimní nářadí.
Pane, pojďte si hrát… Třeba na lokomotivu. ❤️

Ovšem do studené řeky se nám ráno moc nechtělo.

Cesta k passu se mi moc líbila

Tááámhle to je

To když sníh odkryje tajemství

Top je rozlehlý. Stojí na něm útulna pro přespání nebo když turisty přepadne špatné počasí.
Tuto noc ji využili PCT hikeři. Parta, kterou občas potkáváme. Další parta, která vyšla o pár dní dříve. No jo, můj parťák je vlastně Catch 😂.

Hádejte, kdo to je?

Na celou sněhovou plochu, po které jdeme, od rána svítí slunce. Rozhodlo se mě napínat. Proto potřebujeme sestupovat hned a jít co možná nejrychleji to půjde. Když vidím ve sněhu některé starší stopy, krok co krok propad. Chci se tomu vyhnout. Je to pak úmorné a zdlouhavé a nebaví mě to. A tady se dá propadnout fakt hluboko.

Přijde mi, že se Catch dolů vleče. Ale to je spíš způsobeno mou nervozitou. Chtěla bych být pod sněhovou hranicí co nejdříve. Mám v hlavě plán, dojít až k dalšímu passu. Někde pod něj. Jenže, ten je od nás vzdálený 44 kilometrů.

Níže, když už ze sněhové plochy vylézají skály, stále hledáme trail. Vždycky se nám někde ztratí. Začínám být nesvá, protože Catch většinou čeká, co udělám, kam půjdu. Když zastavím, zastaví taky… A čeká… A můj mobil už je jen na 40%. Potřebuji ho minimálně tři další dny. Powerbanka má k dispozici 30%. Mám mobil na úsporném režimu a každé zapnutí umístění se pomstí ztraceným procentem.
Nechám Catche převzít iniciativu s hledáním trailu. Nechápu to, v mapě se orientuje bezvadně. Rozpozná hory, cesty a cestičky. Umí ji, a také se v ní, opravdu dobře zorientovat. Ale dnes mu to nejde přenést do skutečného prostoru. To mě většinou pošle jinam. Určitě je to způsobeno také dlouhou odezvou aplikace Guthook’s. Někdy i dvě tři minuty čekání na polohu.
Opětovně jdu do nepříjemného úseku, který není trailem. V duchu se zlobím. Ale jen v sobě. A chci to jen v sobě udržet. Catch je dobrý parťák. A tak si zapínám umístění a hledám cestu já.

Už jsme pod souvislým sněhem. A já se uklidním.

V duchu se omlouvám Catchovi, že jsem se na něj zlobila. Vím, že má v takovém prostředí práci sám se sebou. Únava už se bohužel podepisuje i na mé odolnosti psychické. Domluvím se s Catchem, že vyzkouší nabít svůj mobil mou pawerbank. Potřebuji vyloučit chybu v mobilu.
Catchi promiň.

Jezero Evolution nás oba ohromilo.

Dnes nás pozvolný výstup a sestup ochudil o vodopády a na valící se vodu. Zato nám připravil zelenou podivanou.

Tenhle příběh už znáte. Celý den mokro. Když mi trochu proschnou ponožky i boty, snažím se brody projít suchou nohou. Samozřejmě, pokud to jde. Přišli jsme k jednomu takovému malému, přes něj kláda. Říkám si, jdu po ní. A kláda byla hýbací. Sjela jsem a stojím pro pobavení všech (dvou) ve vodě. Tak nic no, zase mokro. Catch to vzal rovnou vodou.

Zanedlouho byla stejně dlouhá řeka. Měla upozornění.

Tak jsme k ní přistupovali s obavami. Ale byla jednoduchá.

Až když jsme scházeli v její blízkosti prudším úsekem, pochopili jsme, proč tam ta cedule byla. Masa vody běžela kaňonem. I když byl docela nízko pod námi, kapky vody na nás dosáhly. No, pokud někomu ujede v proudu noha a včas se nevyhrabe… Asi se pokazí…

Místo se stejným názvem – Sierra. A každý den nabízí jiné obrazy.

Na obědové pauze se domluvíme, že dnes zkusíme potáhnout na 40km. Tak bychom byli ve městě za dva dny. Jdeme tak moc rychle, ale přesto to nedokážeme.
Možná dva dny bez mobilu…

Celý den se potkáváme s manželským párem z Arizony. Jsou prima. Jsou sekční turisté. Chtěli jít Arizona trail, ale letos je to prý velmi tichý trail. Pouze 23 hikerů. Tak se vydali projít si část Sierry.

Celý den jsem táhla náš malý peloton vepředu. Catch v těsném závěsu.

Jsem utahaná. Pa