77.den 29.5.2020 Pinchot Pass 3690 m n.m.

32km
Somewhere in the Sierra Nevada

…a nepřišel

Dobré ráno

V šest jsme na trailu. Od rána se propadáme do sněhu, a tím pádem propadáme také trudomyslnosti. 😱 Představuji si, jak se takhle moříme až na pass a pak ještě z něj. Je to teď takové meziobdobí. Je tepleji, sníh už v noci neztuhne tak, jak bychom potřebovali. Také odtává, takže je řídký.
Navíc na podstatnou část trailu peče už teď slunce. Brzy ráno je 10 stupňů.
Ale vím, že to potřebujeme ujít, no tak jdu. Jdeme. Nedá se nic dělat. Musíme se posouvat, jak umíme.
Učím se rozpoznávat, kde je sníh pevnější, kde mě lépe udrží.
Občas se objeví skála, tak se nám na chvilku uleví. Po takovém terénu se většinou pohybuji bez nesmeků, ať je na kamenech neničím. Ale dnes je povrch sněhu po včerejší bouři pokrytý ledovou vrstvou. Musím je na nohou mít, byť je sklon malý. Noha na sněhu nedrží. Úplně cítím, jak hroty skřípou. Vím, že jim to neprospívá.
Vlastně většina věcí půjde do háje. Velká investice spotřebovaná za půl roku. Pořád se mi to ozývá v hlavě.

Jak postupujeme výš, je trail jednodušší. Propadáme se stále méně a sněhu na terénu ubývá. Je v těch místech prudší sklon, tak má kde splazit. Dole musí počkat, až postupně odtaje. Poslední kilometr je pohodový. Taková situace na trailu pozitivně ovlivnila naši náladu.

A cesta z passu dolů byla nad očekávání jednoduchá. Sníh byl dlouho, ale celkem držel.

Taky máte rádi, když vám křupe pod nohama sníh?

Občasné propadnutí bylo spíš funny.
Tady

A taky třeba, když Catchovi zůstala bota ve sněhu 😂.

Tento díl Sierry si užíváme vodu, mokro a vlhko. Okolo nás i v botech. Už to ani nevnímáme.
Buď jdeme kolem vody nebo přes ní, a její hučení je nám písní.
Vlastně je to výhoda. Než se nohy stačí zapařit, dáme jim novou dávku čerstvé. A taky je nám pak jedno, kam šlapeme. Nemusíme stále přemýšlet a vyhledávat cesty pro suchý přechod trailu nebo řeky. Prostě jdeme.

Dnes opět velké množství brodů a brodečků.
Zezadu

Zepředu

A tady vymazlenejší brod 🙈.
Ale i tak si stále věřím jít přes s foťákem na krku.

Přes první část řeky byla sice kláda, ale na pohled s velmi kluzkým povrchem. Určitě bylo bezpečnější jít vodou. Zvláště pak, když už jsme měli od rána promočené boty.

Voda je dnes trochu víc studená. Je zhruba o deset stupňů méně než včera, tak se to pocitově projevuje větším chladem na nohou. Ale trvá to vždy jen chvíli. Když jdu, nohy se zahřejí. I když třeba musím z vody do sněhu.

Výstup pod Mather Pass. Potřebujeme jít tak blízko, jak jen to půjde.
Nebe je od 11 zatažené. Doufáme, že z toho nic nebude. A nebylo. Užíváme si dlouhou pauzu na oběd. Dnes máme velmi krátký den. Asi 15 km. Catch nechce odpoledne přecházet přes passy.
A nakonec… je to dobře. Druhý den, při přecházení passu, jsem to zatím vždycky ocenila.

Ohlédnu se, jestli neuvidíme Catche a zřím krásu.

Na trase se střídá sníh s běžným povrchem. Trail se někdy ztratí. Poslední kilometr ho hledám pořád. V jednom místě k němu musím hlubokým sněhem. Našlapuji zlehka, ať omezím nepříjemné proboření se v ostrém sněhu. A kouká na mě svišť. A vůbec se nenechá rušit. „Co za obludu ke mě jde?“ Odešel v poklidu, až jsem byla tak dva metry od něj.

Jaro vysoko v horách

Tady fotím jezero,

chci přidřepnou a batoh mě převážil, svalila jsem se 🙈. Tak jsem si vyfotila své zmrzlé nohy, ať tu příšernou situaci nějak rozumně zužitkuju.

Vstávání, to byla ovšem podívaná. Jednou se při tom musím nechat natočit. 🙈

Konečně rozpoznávám Mather Pass. Jen málo sněhu.

Když mě Catch dojde, oťukávám, co by říkal možnosti, jít přes pass dnes. Není nadšený. To je jasné. Vím, že v tomto případě musím respektovat já. A samozřejmě budu. Jen to zkouším. Je brzy, když dnes zastavíme, zítra nás čeká dlouhý den a pass vypadá schůdně. Taky jídlo máme tak tak. Bohužel jsme omezení prostorem bearcanisteru. A mám stále potíže s vydrží mobilu. Včera jsem poprvé nabíjela novou powerbankou (26800 mAh) a po jednom použití má 60%. Tak nevím. Možná ta stará patnáctka nabíjela lépe. Jenže ta se veze v balíku do Kennedy Meadows North. Takže žádné písničky, ani příprava fotek na aploudování, jen mapa a denní poznámky do Keepu. A i tak to bude natěsno, jestli vůbec. Jsem trochu rozmrzelá.

Popojdeme 300 metrů a definitivně pohřbíván myšlenku na přechod dnes. Toto se objevilo a bylo vymalováno 😂.

Tohle není dobré hřiště pro hiking. Mokrý odpolední hluboký sníh na příkrém svahu.

Projdeme v mapě trail pass po passu. Bohužel od sebe nejsou vzdáleny tak, jak bychom potřebovali. Ale vysoké, přes 3600 m n.m. jsou už jen dva. Další dva jsou o třista výškových metrů nižší. Ty už budeme moci přejít kdykoliv během dne. Předpokládám. Přepočítáme také jídlo. Vyjde. Já se musím uskromnit se sladkostmi. To asi zvládnu.

Mraky tvoří krásné scenérie. A kempovište se vydařilo.

Pa, zítra vstávám ve čtyři. V pět nástup.