71.den 23.5.2020 Mt Whitney

25km mimo trail

Po šesté nástup. Jdeme nalehko. Jen nutné věci. Ostatní zůstává v kempu.
Zpočátku si cestu užíváme. Fotky a tak… 🏔️😎

Catch nemá žádnou zkušenost se sněhem. Kluk z Hongkongu. Jde na něm vidět z té bílé masy respekt. Možná spíš strach.

Catch na sněhu

Třeba tady přecházel první nakloněný úsek s nesmeky a s cepínem. My se Shaperdem jen v letních teniskách. Sklon byl malý. Sníh držel nohu dobře. Přesto Catch stále klouzal. Bylo vidět, že jde v křeči. A to není pro takovou situaci dobře. Když jsou svaly uvolněné, je všechno jednodušší. Jenže… když se bojíš, tak se bojíš, a nic s tím nenaděláš…
Bylo mi ho líto. Bude zničený. Zaťaté svaly 25km. To není pro tělo sranda.
Tady jsem ho zrovna fotila… v dalším momentě sjel. Cvakla jsem a šla za ním…

Nejistota jde na mém parťákovi vidět od rána. Je to zřetelné na jeho postoji.

Nicméně nahoru to ještě šlo. Sníh byl tvrdý. Nesesouval se. Dobře držel.

Poslední úsek se plahočím. Nadmořská výška a výstup kolmo k vrstevnicím je pro mou kondici náročný.
Ale to vůbec nevadí, protože radost na topu Mt. Whitney stála za to. Zvládli jsme to 👍.
Modrá tečka, tak to jsem já 😎.

První zkušenost s cepínem a čtyřtisícovkou a už jsem musela být v hikerském páru ta zkušenější. 🤪👈

Nahoře už je delší dobu Shaperd, který šel rychleji za Godzillou a Samem.

Ti dva mladíci vyšli z jiného kempu už ve tři ráno. Šli šest hodin. My pět. Catch to napoprvé zvládl na jedničku.

Dívejte na ten amazing 😂

Ale je poledne, jsem trochu nervózní. Slunce peče. Popoženu Catche a dáme se na sestup.
Jde pomalu… moc pomalu.

Dolů jdeme stejně hodin jako nahoru. Sníh měkne před očima.

Tady to ještě šlo. Nálada je zatím veselá. Ve čtyřech tisících sníh jakž takž držel také uprostřed dne.
Catch mě chce natočit. Jsem pro, tak mu na lehkém úseku půjčím mobil. Trochu se o něj bojím. O ten mobil 🤪👈, vlastně o oba.

Ale níže, to už to byl boj. Zřetelně bylo na Catchovi vidět obavy a stažené svaly, které sestup komplikovaly. Později se přidala únava a bylo zaděláno.
Slunce na svazích slilo vytvořené stopy. Museli jsme procházet nové. Na sněhových partiích, které já přecházím jako nic, Catch bojuje. Cepín už ho několikrát zachránil od dlouhého sjezdu dolů, a určitě také od zranění. Já jdu úsek třeba 20 sekund, minutu. Catch minut 10… i déle.
Další sníh už nechce jít. Svolím a lezeme dolů skálou. Je to těžké a prudké. Kameny ujíždějí.

Vlevo nahoře

Tohle už absolvovat nechci. Poctivě vykopávám traky do sněhu. Musíme přes něj. To pochopil i Catch. I přes stupy klouže. Ale je to samozřejmě lepší.
Co je pro mě jednoduchý kousek, pro něj představuje těžký a dlouhý úsek. Padá, klouže. Je unavený, podlomí se mu nohy a zraní se.

Vůbec se mu nechce dále. Mám v batohu energy drink. Dávám mu ho, ať se trochu vzpruží. Taky do něj cpu bonbóny. Tak moc si přeji, ať si v hlavě uchová ten zážitek z výstupu nahoru. Na nejvyšší horu USA (bez Aljašky samozřejmě). Radost a hrdost pro muže z teplého Honkongu.
Stále motivuji, čekám, snažím se být pozitivní. Jsem velmi trpělivá, ani jsem nevěděla, že to umím. A vychází to. Jsme dole. Sníh v údolí už pro něj nepředstavuje nebezpečí. Je uvolněný.
Uf. Byl to boj.

Ale Catch není padavka. Odpočinek i sladkosti udělaly samozřejmě taky své. Dolů v údolí už jede po zadku a užívá si to.

Šel nahoru, i když se bál. Obavy měl předem.
Ne ten, kdo se nebojí a do situací jde, je odvážný. Ale ten, kdo se bojí a přesto to zkusí. Díky Catch!

Úplně ho chápu, jak se musel cítit. Já jsem byla taky nemotora, když byl na ně Skittles se svou partou rychlý. Koordinace byla ta tam. A to se považuji za, vcelku, zdatnou. No a byla jsem tučňák 🐧.

Na závěr si ještě rozbil foťák 😟. Spadl mu bohužel už na úseku bez sněhu.
Odešel na věčnost. Zvládl i to, s přehledem.

Dva zvířecí úlovky

Večer dochází Shaperd. Z kopce vyšli po nás. A jeli z té pruďárny slidem a po zadku. Měli by na ten zadek dostat. Tak hloupý nápad. Tak nebezpečný nápad. Ubrzdit to včas.
Měli snahu si cestu zkrátit. Sjeli příliš pod trail. A až tam zjistili, že to nepůjde. Velmi strmá skála. Museli kus šlapat zpátky… prudkým kopcem. Trest to byl, hoši! A blbý napad. Shaperd se mnou souhlasil.
Ostatní dva hikeři ještě nedošli. No, ráno budou rozhodně utahaní.

Zítra nás měl čekat Forest Pass. Čtyřtisícový přechod mezi horami.
Catch nechce do sněhu odpoledne. Bohužel by to tak vyšlo. Jsme daleko. Budeme mít velmi lehký den. Catch chce zakotvit pod sněhem. Souhlasím, dlužím mu to. Nevadí. Tak to města dojdeme o den později.

Tak, a je to… zkušenost tedy parádní. 🙏