56.den 8.5.2020 Někdo s námi počítá 😊

35km
Somewhere in the mountains

Navzdory těžkému rannímu vstávání a prvním krokům, které nenapovídaly zvládnutí 30 kilometrového treku, s téměř 5ti litrovým nákladem vody, jsem první 12 km kopec zvládla s lehkostí, jaké jsem jen schopna po 1000 km dosáhnout. Možná byste na to měli jiný názor, jenže pro ně to byla lehká svěží chůze 🙈.
Moje vnitřní osobnost patrně zaregistrovala informaci o sově žvrž žvrž a lekla se 🤪👈, že je právě TA 🦉. Tak se snaží 😂.
Vydrž, holka. 😘

Registr. Zapisuji se, i když to letos neplatí. Tento je zřetelně označený PCT 2020. Těší mě to.

Už před devátou ráno potkávám denní turisty při sestupu. Jsou milí. Wolker Pass je zřejmě oblíbené místo pro turistiku. Je pátek 8.května. Na všední den je podél cesty docela dost aut. Že by s námi slavili Den vítězství?

Stín na oběd už jsem hledala hodně hladová. Musela jsem se soustředit, ať jsem obezřetná a pozoruji cestu pod nohama. Nechtěla jsem šlápnout na nějakou žížalu. 🐍

Místo, kde jsem večer zamýšlela kempovat bylo u vody. Už tam seděl Supertramp a polemizoval:
Asi půjdu dále, nahoru.
Já říkám, nejdu.
On říká proč to nezkusit.
Já říkám nejdu.
Filtrujeme vodu, je šest.
Tak jo, říkám já. Tak já jdu. A šla jsem. 7km up. Po cca 2 km potkávám Ashe, už ve stanu. Kempuje v lese. Přesto jdu dále. Vím, že to ráno ocením. Pravda, večerní průlizky nahoře na trailu už mi daly trochu zabrat, ale jsem na sebe pyšná. V únavě je přemlouvání sebe sama náročné.
A Supertramp nedošel. Jsem zvědavá, kde nakonec spal.

Stavění stanu už provází západ slunce. Při večeři stojím, kempovište je obehnáno keři, a o tohle nechci přijít.

Červenou Dobrou ♥️.