160.den 20.8.2020 Volunteers
21km
Snoqualmie Pass
Ranní foto na rozloučenou
6,40 start
Naplno pochopím rčení „Co noha nohu mine“. Prožívám na vlastní kůži. Mám na to 20km.
Malinko pomůže až České nebe – Cimraton.
Další typy 😂
Volunteers
Moc milí. Jeden se mnou prohodí pár slov. Prý za 6 km už budeš mít jídlo. Automatický přepočítá míle na km. Hezké gesto pro Evropana. 😇
Stezka ukrytá pod prořezaným borůvčím
Do hotelu se doplazím kolem poledne. Jen dvacet a jsem KO. Vnímám vnitřní nervozitu, že táhnu z posledního. Zodpovědně pracuji na tom nic takového si nepřipouštět. Třeba tím, že se najím 😁.
Za chvíli zavírají restauraci, jdu na jídlo hned a nelibě vonící.
Odpoledne spím dvě hodiny.
Blog do dvou v noci, zato celý 👍.
Koketuji s myšlenkou, zůstat zítra na volný den. Jsem moc unavená. Jednu noc bych se chtěla vyspat. Bohužel mám obavy z času, který mám k dispozici do odletu.
Tak uvidím, jak to moje hlava zítra rozlouskne.
Pa ❤️
Tak jsem tvůj blog Táňo objevil až tento týden (Jana T. prozradila). Je to škoda, že jsem jej nečetl od začátku po dnech. Tak sílu do toho konce.
Dan
Díky. Taky díky, že čteš. Měj se
Když si pořádně odpočineš, půjde se ti lípějc 🙂
Tak si říkám, jestli s tebou bude teď někdo chtít dá chodit na procházky, máš teď jiné měřítka pro to, co je to normální denní davka 😀
Budu jen ležet. Nikam…. 😂
Táni, klidně si ten volný den dej. Času máš dost. Když, tak přebookujeme letenku. No problem. Hlavně se nestrhej.
R.
Díky. Chci to stihnout do platnosti víza. Uvidím, jak to půjde, snad dobře.
Ty jo…. ty závěrečné míle/km ….🤔🤨
Náročné….
Drž se…..
Díky moc. Snažím se.