150.den 10.8.2020 Kopce zatím dobrý Washingtone, tak vydrž…

47km
Somewhere in the mountains

V noci mě probudily hlasité zvuky zvířat. Volaly (Já vím, volala 🤪👈. Mě to tady prostě nějak nesedí, no…) na sebe v lese. Každý kus byl na jiné straně mého stanu. Cca 50 metrů od něj. Celá jejich akce trvala docela dlouho. Možná hodinu. A tu mě provázela zvědavost a strach. Mohlo to být cokoliv. Od opeřence po vysokou. Jsem zvědavá, na sebe, co budu dělat sama blíž ke Kanadě.

Podaří se mi vstát v 6:15. Při balení trošku komárů. Ani to nestálo za řeč, postřik či oděv navíc.
V noci bylo horko a už ráno je 20 stupňů.

Vycházím v sedm a to i s důkladným ranním protažením. Musím. Některé části těla už toho mají dost.

Dnes jeden z těch dní, kdy mě doprovází šílená únava. Kdy bojuju za každý další krok. Tentokrát, naštěstí, jen dopoledne.

Fotky mi pomáhají udržet se při prožitku. Alespoň trochu vnímat okolí.

Potkávám se s Foxem. Kluk z Německa. Má honičku. Prvního musí odletět.

Washington uvidí z rychlíku. Jde s ním ještě jeden hiker. Neznám ho a bohužel jsem se nezeptala, jestli je ok s tím, být na blogu. Tak toho jen zezadu 🙈.

Story s pojišťovnou skončila. Myslí si oni. 🤪👈 Ani náhodou… ještě je trochu pozlobíme.
Na likvidačním v pojišťovnictví můžou fakt dělat pouze otrlé povahy.

Po 12 nás čeká kopec. 15 km, převýšení kolem 1000 m n.m. Méně dramatický výstup, než jsem očekávala. První část vyjdu s Foxem. Má hodně rychlé tempo. Na druhou se najím. A jde to taky. A moc dobře.

Když mám hodně těžká rána, říkám si: Odpoledne to bude lepší, uvidíš! A nikdy se mi tomu nechce věřit, a je to lepší. Tedy většinou. Dnes mě únava opustila už ve 12. Jindy třeba až v pět. A vždy jsou zasaženy obě strany. Psychická i fyzická.
„Mysl a tělo jsou součástí jednoho systému.“
Odpoledne se vyvedlo. Jsem svižná a mám dobrou náladu. Šlapu jako hodinky. Kopec je dlouhý, tak dokud udržím rychlé tempo, využiji toho a nechám si hrát písničky. Těším se na Cimrmana, ale u mluveného slova automaticky zpomaluji.

V lese 30 stupňů. Jsem ráda, že jsem schovaná ve stínu 😇. Celý den.

Cimraton
Hospoda na mýtince
Vražda v salonním kupé. Seminář zbožňuju.
Opět musím vložit energii do sebeovládání, ať nepustím další.

Plán je 40. Kemp u parkoviště. Jsem tam o půl sedmé. To je brzy, ukousnu si kousek z ranního kopce. Vzhledem k tomu, jaká mám rána, to později ocením. Mířím k jezeru.

Jsem tam brzo, popojdu ještě píď (obrazně, jdu kousek víc, než 20cm 😁, ale to jste asi pochopili, že), k dalšímu jezeru. O půl osmé končím. Trochu jsem doufala, že u jezera někdo bude. Není.

Tak nic. Tak dobrou