143.den 3.8.2020 Olallie Resort

34km
Somewhere in the mountains

Neprobouzím se s dobrou náladou.
Chtěla jsem vstát v pět, ať jsem v resortu co nejdříve. Vzdala jsem to. Jsem unavená, hladová. Spím do půl sedmé.
Zásobování v Elk Lake bylo omezené. Mám obavy, co mi nabídne Olallie. Devadesát dolarů v hotovosti. Jídlo v resortech bývá drahé. Potřebuji sprchu a loudery.

Nálada je stejná také při chůzi. Čeká mě pouhých 15km, jednoduchý úsek, a nedokážu se rozejít. A pak se otevře výhled a jsem zpátky. Nervozita ustoupí. Naprosto zřetelně cítím radost.

Na chvilku 🙈
Doopravdy se uklidním až v resortu.
Když jsem tady šla, zlobila jsem se na celý svět a na sebe nejvíc. Sebelítost si mě zase našla. Stále jsem se v tom hňahňala… Proč někde nemají v 21. století platební karty? Proč jsem nejela do Sisters? Velmi velmi velmi špatné rozhodnutí. Chtěla jsem ušetřit za hotel nebo čas a teď to mám. Tři dny mě trápí hlad a jsem nervózní, že následující tři dny to bude podobné. Že mi nevyjde hotovost na dostatek jídla. Mé tělo už nemá zásoby, už nemá z čeho brát.
jenže…
Olallie Resort je půvabné místo. ❤️

A možná právě proto, že tady není platba kartou ani WiFi, ani telefonní servis. Tím pádem velmi málo lidí. Klid, pohoda. Nádherný výhled. Krásné jezero. Příjemná atmosféra. Z věcí kolem dýchá historie.
Pár chatiček k pronajmutí, lodičky a obchod. Toť vše.
Obchod má velmi dobrý výběr. Podstatně levnější než jinde v resortech. Řekla bych jako ve městě v běžném obchodě. Tudíž mi peníze vystačí na dobré zásobení se a ještě si dám kávu a studené pití. Kuchyň tady není. A jsem ráda, mrzelo by mě, kdybych si nemohla koupit dobré teplé jídlo.
Musím volit mezi další nutellou a zubní pastou. Beru jídlo. 😁 Možná už by si měl můj zubař udělat prostor. Bude mít spoustu práce 🙊. Místo plynu přibírám dvě Snickers. Plyn vydrží, no a kdyby ne, instantní bramborovou kaši udělám i za studena. Patrně mi taková příprava kulinářský zážitek nepřinese, ale břicho zaplácnu a o to jde. 👍

Musím pár hodin zůstat kvůli nabíjení. Bohužel zde není ani mobilní servis ani WiFi. Blog bude opět pár dní stát. Tak moc bych chtěla dohnat skluz, ať mi nevisí v hlavě a neobsazuje myšlenky. Pořád. Snad se mi to někdy podaří.

Taky opět bez sprchy a bez praní. Brzy na mě začnou sedat mouchy.
Raději jdu ponožky propláchnout do jezera, nohy taky. Je teplé a příjemné. Bez mýdla je to jen napůl, ale je. Prach se mi začíná pojit s kůží.

Tohle místo je moc milé. Omlouvám se za všechny špatné myšlenky o něm.
Užívám si to tady.

Když jsem si máchala nohy, dal si kousek mého syrového snacku čipmank. Nestihla jsem malého zloděje vyfotit, tak alespoň jeho dílo.

Je tady skupina SoBo hikerů. Dovídám se, že se zde nemůže koupat. No, myla jsem si nohy, prala ponožky. Asi se nic nestane, ale přesto doufám, že jde o vtip. Internet pro ověření na místě nemám 🤪👈.

David
Motorkář z Velké Británie.

Chvíli si povídáme. Procestoval toho mnoho. Teď projíždí Ameriku. Vytáhne svou svačinku a podává mi ji. Stydím se, ale vezmu si ji. Trail magic 😇.

Zklamání, trochu. Paní v obchodě mi zapojí powerbanky, čekám 4 hodiny jen kvůli nabíjení, a zjistím, že v těch zásuvkách není energie. Jsem rozladěná. Mobil vybitý. Jedná powerbanka na nule, druhá na 60%. Nemám hotovost zůstávat déle. Musím ujít alespoň dvacet. Beru powerbanky a ve tři se vracím na trail. Power musí vyjít.

Nebyl to ztracený čas, Táňo. Uvědom si to! Odpočinek, pár dní rozepsaných z poznámek na hrubý text. Vyprané ponožky, umyté nohy… 👍.
Kdybych byla v ranním stavu, řešila bych to o poznání déle. Ale mě je veselo hned.
Musím říct, že pouhé rozepsání poznámek má pozitivní vliv na mou náladu. A odpolední trail mě moc baví. Raději šetřím powerbank a zpočátku jdu bez sluchátek a je to dobře, na chvíli zase vnímám okolí také ušima. Většinu odpoledne mi dělají společnost vousaté stromy. Stín je prima.

Peggy
Stanuje s vnukem u jezera. Je tak nadšená, že jsem through hiker, že si ji musím vyfotit. Dovídám se, že je jí 70. Tak ať to víte taky, že jo.

Dokonce si později pustím do uší lekci angličtiny. Moc těm lidem nerozumím, ale pocit, pocit mám z toho hezký. 🙈🙉🙊

Odpoledne ani noha.

V šest na sebe házím kalhoty, začínají vylézat ze svých děr. Do spreje jsem hotovost neinvestovala. Zatím jdu jen do kalhot. Je horko. Ostatní odkryté části těla braním ručně. Teče spoustu mých tekutin. Můj pot ze mě a po mě. Má krev z komárů a po mě.

Další zastávka musí být Timberline Lodge. Nabíjet, a když už se tam zastavím, tak jídlo. Musím říct, že blog mě stojí navíc dost peněz. Takže… Nějaké stěžování na krátký text nebo něco podobného… Holky. Ani muk. 🤐

Borůvky sem tam keřík, spíš jeden než dva.

Pomalu si srovnávám v hlavě čtyřicítky. Snad to zvládnu. Jen zítra bych chtěla potáhnout 😝, ať jsem v Timberline Lodge co nejdříve.

Po třetí jsem vystartovala, v osm už mám večeři a postavený stan. To odpoledne mě fakt bavilo. Samozřejmě lehký terén a čtyřhodinová pauza. Ale radost mám. Jak to pěkně jde… s uvolněnou myslí.

Dostávám se z místa, kde jsou komáři, na místo, kde nejsou komáři. Stavění stanu je klidné a příjemné. Do stanu mi vletěla jedna moucha. Po dlouhé době mám prostor se protáhnout.

Slabý signál, ale je. Večer vyřídím email na pojišťovnu. Další dotazy. Další požadavky. Jsem zvědavá, jak tahle story skončí.