136.den 27.7.2020 Budou mi na stezce chybět

28km
Shelter Cove Resort

Po lese se hned zrána trousí smuteční hosté v černých závojích za zavražděné komáry.

Otravují dlouho a vytrvale (ti komáři, ne hikeři, samosebou). Oregon je území pokryté množstvím jezer a rybníků. Pěkné vlhko, to mají rádi. Sprej samozřejmě nerespektují. Kalhoty sundávám až kolem poledne. Tečou po mě v tom vedru proudy potu. 🤪👈
Potkavší vlastně jiné téma k rozhovoru nemají. 🙈 Slovník se omezí na „horrible“, „mosquitoes“ a „I hate it“.
Nicméně… líbí se mi tu. Moc!

Ty stromy jsou super

3km k resortu a hrom.
Nade mnou je oblačnost vysoká a stále bílá, nikoliv černá. Hřmění mě doprovázelo až do Shelter Cove, ale bouřka zůstala za mnou.

Resort plný. Obrovský a plný. Opět obytné autobusy a karavany. Pro hikery místo k odpočinku. Nabíjení. Friendly místo.

Běžný postup po příchodu do civilizace
Sprcha, laundry za malý poplatek, velmi čisté
Jídlo – kuchyně zavřená. Jsem smutná. Hikeři se obecně na restaurační jídlo těší. Musím vypadat zklamaně, Ježíšek nedorazil 🙈. Vedle u stolu sedí dáma s vnukem. „Pro jednu hlavu se u nás porce najde. Přijď v šest.“ 😊
Stan – pro PCT hikers zdarma
WiFi free, ale dosah jen u restaurace, slabá

Opustí na chvíli trail (Chris musí do podniku). Moc mě to mrzí, ráda jsem je potkávala.

Nohy 12 letého hrdiny. Bez fňukání, stěžování, s úsměvem.

Nová kebule. První thru SoBo hiker, kterého potkávám (vysvětlení: já jdu na sever Mexiko – Kanada, jsem NoBo PCT hiker; SoBo začíná Washingtonem a pokračuje na jih)
Daytripper – sympaťák z Washingtonu

Úhledně zapakovaný bearcanister 🙈

Kupuji mladému hochovi zmzku a jdu na večeři.
V kostce
Výborná společnost. Nail je také hikerka. Šla Oregon. Výborné jídlo. Homemade. Kuře na grilu. Špagety s omáčkou. Salát. Cider. Pecka
Mladý, třináctiletý klučina, kuchař, se vytáhl.

Měl chuť, nedostal. 🙃

Večer
WiFi je děsná, při natahování fotek cítím vnitřní netrpělivost. Chtěla bych něco rozbít. Pro bezpečnost okolí to ve dvanáct vzdávám.