131.den 22.7.2020 Dobrý

42km
Somewhere in the mountains

V devět se sejdeme se Straightshot na snídani. Pozve mě. „Jsem stejný hiker jako ty? Stejně tak můžu pozvat já tebe.“ „Tak jo, tak až budu v Československu, tak jo.“ 🙉

Přijede motorkář. Takový bodrý chlapík. Obdivuje nás. Je zábavný. Když se dozví, že jsem z Čech, zazáří. Na začátku 19. století parta Čechů přijela do Ameriky. Byli jeho předci a je na to pyšný.

Jmenuje se Dobrý. Své jméno má rád.

Dělá mi to radost. Taková národní hrdost, ať žiješ kdekoliv a máš rád také jiná místa na zemi.
Umí docela dost českých slov. Většinou se lidem znalost našeho krásného jazyka zúží, po návštěvě pražské putiky, na spojení „na zdraví“. 🍻

Ahoj

V deset vyrážím.

5% stoupání, to si dám líbit. To mě ba.

Svěrák, Uhlíř 😁. Spotify mi nabídlo písničky Dospělým i dětem ❤️. Tohle budu pár dní poslouchat.

Večer potkávám Chrise se synem. Kluk má nové jméno, trailjméno – Littleman.
Už jsou ve stanu. Malý je borec. S těžkým batohem minimálně 22 mil. Zítra míříme na stejné místo. Uvidíme se.

Spěchám na mnou vybrané místo. Mám to tak tak. Večerní kopec je navíc spíš kalifornský než oregonský. Makám jako blázen. Dolů už popobíhám. Posledních 6 kiláků za hodinu. Někdy bych si přála mít večerní energii během dne, to bych pak měla pohodičku. Ale já jedu až večer, ať nezatmím.
Terén je kamenitý, jako některé úseky na Lysou z Bezruče. Mám co dělat, ať si nenabiju. Ale západ je nádherný. Musím zastavovat, musím fotit.

Hodina a půl do cíle

Hodina

Půl

V cíli

Po dlouhé době stavím i druhý plášť. Byl dlouho sám, ve vaku. Je celý pomuchlaný, přilepený a rád, že vidí nebe 🙈.

Dobrou hladovou a neprotaženou