130.den 21.7.2020 Trash hikers

37km
Fish Lake Resort

Vydatná rosa. Spacák, batoh… mokré. 🙃 Boty byly pod stolem, tak aby jim to nebylo líto, přibližně za půl hodiny po opuštění campgroundu, uklouznu při nabírání vody z klády. Botky už nejsou smutné.

Dnešní první fotka. Co na ní asi tak může být, že. Přesně tak…

Vlastně to je druhá fotka, první je tahle 🙈.

Tak jdu do Fish Lake Resort. Dopoledne stromy, stín.
Kdo je další na řadě? ✂️

Odpoledne pokračuje trest za nepozornost. 🧢 Procházíme sopečným územím. Pro stromy těžká práce, prodrat se tím, takže odkrytým trailem, samozřejmě. 🌞 Avšak místo je to působivé. Líbí se mi.

Do resortu dorazím kolem čtyř. Vypiju asi pět ledových Pepsi. Jídlo jsem schopná si dát až v šest. Mozek je vřelý, vysílá pouze hasící signály. Navíc jsem měla tyto dva dny výživnější a pestřejší potraviny. Když je místo pro zásobování blízko u sebe, můžu si dovolit koupit hmotností těžší věci. Samozřejmě je k tomu důležitý běžný supermarket ve větším městě. V malých lokalitách výběr není. Tentokrát jsem si vzala bagety, sýr a rajčata.

Tady, v resortu, je zásobování velmi omezené. Nevadí. Něco vyberu. Jen dva dny. Kšiltovku nemají. Musím vydržet.

Mozek se spravil. Nějaké neurony se asi vyvařily 🤯. Snad byly zodpovědné za něco nedůležitého.
Stojím ve frontě na jídlo a paní za mnou se se mnou dá do řeči. Pozná, že jsem PCT hiker. Nabízí mi zaplacení večeře. Musím vypadat děsně 🤪👈. Trash hikers nám říkají, ale to už jsem asi někde psala 😂. Vidíme se max tři minuty. Fakt jsem se styděla. Tohle jsem nedala. S díky odmítám. Odmítnutí přijato s pochopením a úsměvem. Dále si krátíme čas v řadě povídáním.

Vůbec, mnoho lidí si chce povídat. Ani jim to nezávidím… 🙉. Ale snažím se… 🙏

V resortu jsou sekční PCT hikers.
Jdou jednu část PCT, a to Oregon. Tatínek – Chris, syn – Elijah. Je mu 12 👍. Frajer a moc milý klučina. Chodí kolem 22mil denně 👍.

Straightshot

Potkaly jsme se už dnes ráno na trailu. Ta žena se mi moc líbí. Sedíme si. Jde Oregon.
Powerbanka se mi stihla nabít jen na 20%, večer se rozhodnu, že se na trail vrátím až zítra. Budu mít kratší den, nevadí. A navíc počkám, v devět otevírají restauraci, dáme si společnou snídani. Straightshot bude mít zero, už bychom se patrně neviděly.
Další rozhodování. Kilometry nebo člověk. Myslím, ego moc nezlobilo.

Straightshot mi nabídne, ať si nechám powerbanku nabíjet u ní. Koupila si kabinu. Bude to bezpečnější, než ji nechávat přes noc na kempových záchodcích.

V resortu je pro PCT hikers kempování free. Na místě je stůl, opět kovbojkemping 🤠.

Sprcha, chvíli o ní přemýšlím, no fakt. 🙈 Stojí to vůbec za to? A taky, vždyť jsem se sprchovala před dvěma dny. Myslím, že se mi krmí další vlci.
Nejen pyšná přijedu, taky špindíra. 😂

Když se chystám do spacáku, prochází kolem mě paní s malým klukem. Slova uznání a přání bezpečného trailu nechybí. Taky se dovídám, že malinkým procentem je Češka.

Já ty lidi žeru!

Na Českou republiku jsou tady obecně krásné reakce. ❤️

pp