129.den 20.7.2020 Zase…🧢👒

51km
Somewhere in the mountains

Zpátky na trail to mám asi míli. Jsem tam v sedm. Ráno se dostaví na chvíli ten pocit: Moje práce je vstát, ujít nějaké kilometry a spát v lese. 🙏 Tenhle si užívám naplno, když přijde. Někdy trvá jen do prvního kopce 😂.

Pro pořádek ranní kráska. Potřebuji si to tady ukládat, tak sorry, že s ní otravuju každý den. Zajímá mě, kolik ještě a kolik vůbec. 😉

Při chůzi se bavím sociálními sítěmi. Hecla jsem se a dala příspěvek do České i světové PCT skupiny 👍.
Někdy zastavuji, když je kamenitý terén a potřebuji napsat nebo přečíst delší text. Ať si nenabiju 🙈, jako už mnohokrát. Navíc se mi lépe odepisuje oběma rukama, resp. palci, když už jsem vyměkla a netahám ten 300 gramový keyboard 🙈. Hole většinou pro volné ruce opírám o sebesama. Pokud je poblíž a ve stínu strom nebo něco příhodného, tak o tu věc.
Za nějakou dobu zjistím, že je nemám. Ach jo 🤪👈, vracím se. Už mám za sebou pár kilometrů a neuvědomuji si, kde jsem je mohla zapomenout. Terén je jednoduchý, to je většinou nesu obě v jedné ruce, mohlo to být kdekoli a mohlo to být dávno. Doufám tedy, že nejsou někde dole. 🙏 A nebyly. Jen sto metrů. Uf 👍

Musím si odskočit 😉 a… pro změnu na tom místě zapomenu kšiltovku. Ach jo. Je to minimálně 5 kilometrů. Uvědomuji si přesně osudné místo. 😭 Odložila jsem ji na batoh, pak ho hodila na záda a sbohem. Tentokrát se nevracím. Jsem bez. Už třetí pokrývka hlavy v pytli.
a… roztržitost se nevyplácí.
Krásných 35 stupňů, třetina trailu není v lese. Je to trest a ten je potřeba, zase budu chvíli pozornější.
Krásná byla, zelená 😭

Postřehy z trailu:
Ten ušák se mi líbil. Určitě ví o každém drbu v lese. S takovýma ušiskama přece nemůže nic přeslechnout. 🙉

Neměl by se ten strom zajít ostříhat?

Viděla jsem medvěda. I když jen dvě sekundy, opět jsem si to užila. Wow! Myslím, pátý? Byl spíš černý. Přeběhl přes trail. Zapínám video na mobilu a opatrně se k tomu místu, kde křížil stezku, blížím. Medvěd čeká za stromem, kouká a … zdrhne. Než stačím cokoliv udělat. Ach jooooo. I am sad. 😭
Bez fotodokumentace.

Registr návštěvníků tohoto místa.
Počítání oveček, odkud jsou a co je sem přivádí. Potkala jsem dva.
První fotím z venku

Druhý zevnitř 😉. Ať víte.

Díky…

Kytičky 🙈

V uších celý den Uhlíř se Svěrákem 🤗. A co jako… 😎
Pan doktor Janoušek, Barbora píše z tábora, Šípková Růženka, O dvanácti měsíčkách, Červená karkulka, Když se zamiluje kůň… ❤️ Samé pecky

Mamka mi posílá fotky. Je to tak moc dojemné. Musím zastavit.
Připomíná mi krosny, na základě včerejšího příspěvku. Taťka měl hnědou a mamka červenou. Pamatuji si je obě. I materiál. Ta hnědá byla z takové hrubé tkaniny a červená ze šustivého. Hrála jsem si s nima na Edmunda Hillaryho. Lezla jsem v kumbále na skříň (do základního tábora) a dělala si ohníček. Pro zahřátí, chápej.
Jen jsem zapalovala sirky a sfoukávala je, ale stejně… myslím, že to rodiče měli se mnou fajn 🙈.

Ty fotky si tady chci dát, doufám, že nevadí, mami a sestro 😉.

Jani dívej, jak nám to na horách sluší 🤪👈. Turistky!

Děkuji rodičům za tu lásku k těm zemským vráskám. ❤️

K večeru zrovna myslím na to, že jsem utekla Shaste a do pěti sekund se objeví mezi stromy 😂.

Spěchám do campgroundu. Potřebuji vodu. Je to asi kilák z trailu. Už se hodně setmělo. Rychle uvařím večeři, připravím si spaní a téměř ve tmě spěchám k jezeru pro vodu. Zjistím, že se k němu nedá dojít. Bahno je měkké a hluboké.
Zůstalo mi půl deci. To zvládnu. Večeře už je hotová. Jetboil utřu vlhčeným ubrouskem. Zuby si nečistím. Ráno vstanu brzy. Měla jsem to v plánu i tak. Nejen kvůli vodě, ale taky bych ráda co nejdříve dorazila do Fish Lake Resortu. Dnes jsem si popošla, tak to nebude tak dlouhý trip, 37 km a 2 míle z trailu. A vlastně ještě míle ráno zpátky. To bude dobré. 🙃

Ustláno mám dnes na stole na kovboje. Moc takto nespím. Nemám podložku, která se používá pod stan nebo právě v tomto případě pod karimatku. Samotná je úzká a já chci spacák udržet jakž takž čistý co nejdéle. Stůl je za podložku výborná náhrada.

Furt kolem mě chodí nějaká zvěř. Raději usnu. 🙈