119.den 10.7.2020 I’m fine 😎!

41km
Somewhere in the mountains

Nohám se jde po odpočinku dobře a zbytek těla se nese, tak to prostě musí zvládnout.
Cítím se mnohem lépe, než jsem předpokládala. Batoh je lehčí, než jsem očekávala. Takže good 👍.

Kdybych psala včerejší příspěvek dnes, informace podám daleko méně dramaticky. Největší díl včerejšího stresu připisuji myšlence, že budu muset zase sedět pár dní na zadku.
Jenže… Ono je nakonec dobře, že jsem situaci popsala nezkreslenou.
Nechci řádky v deníku zaplňovat informacemi o puchýřcích a modřinkách. 🙈
A to byste zase mohli nabýt dojmu, že na PCT bojuješ jen se svými podosobnostmi. Někdy prostě musím dát znát, že cesta občas bolí i fyzicky, no ne? Tak si vybírám ty výživnější zážitky. Jenom kvůli vás a jenom pro vás. Přátelé. 😘

Dnes mi dodávají energii mnohá setkání. Celých deset kebulí PCT hikers 🙉.

Od první skupiny se dozvídám, kdo všechno se přede mnou nachází. Patrně půjdu nejdelší úsek, mám šanci potkat každého.

Plejáda národností

Mezi nimi i Jay Bird z Utahu. Odcházel z Beldenu s Rabbitem. Dostávám od něj informaci, že Rabbit dnes šplhá na Mt Shasta.
To je ten obrovský bílý kopec, u kterého jsem si udělala sérii velmi vydařených fotografií.
Kolekci doplňuji o kvalitní obrázek s Rabbiem, viz. níže 😂.
He is craze!

Pak trojice mladých hochů. Pierr z Francie a Gon z Jižní Koreje, mnou naposledy viděni v Beldenu. Je s nimi Ranger z USA, pamatuji si ho z Kennedy Meadows North.

Skupina 4. Potkali jsme se dvakrát. V Kennedy Meadows South a Kennedy Meadows North. Dnes mají luxusní místa s výhledem daleko do kraje.
Tentokrát si je vměstnám pro vzpomínku do foťáku.
Tady jsou:
Zleva
Brock „Brock“ z Kalifornie
Daniel z Jižní Afriky
Diede „Crux“ z Holandska
Hana z Oregonu

Večer, kolem sedmé, mě čeká ještě jedno setkání. Radostné. Vím, že jsou přede mnou a věřím, že je dojdu. Mám ty dva ráda.
Na stezce leží kšiltovka, domnívám se, že je Mom. Beru ji s sebou a za kilometr sdílíme stejné místo na trailu. Mom z Německa a Radish z Ohia. Těšíme se z přítomnosti, Mom také z kšiltovky. 👍

Hikers se mě ptají na zranění. Je to milé. Informace proletěla optickým vláknem PCT.

A jak mi to dnes šlo?
Dlouhé stoupání, nejnižší místo 650 m n.m., nejvyšší 2038 m n.m., stínu jen málo. V lese 35, na slunci ke 40. A jde se mi dobře, přátelé. V rámci…
Když cítím stažené svaly, sednu na kámen i s batohem a na chvíli nechám tělu odlehčit. Dnes dvě delší pauzy, u obou věnuji pár minut protažení. Jsem fakt moc šikovná. Visí mi v hlavě komenty od mamky a Zdeňka 😂.

Signál téměř celý den. O pauzách pročítám zprávy, e-maily a komentáře. U některých se směju nahlas 😂.

2km do cíle. Je 20,30.
Fotím si večerní hory.

5 minut nato potkávám lidi. Nechali u cesty zaparkované auto a jdou s termoskou koukat na sunset. Patrně na stejné místo, kde fotka vznikla.

Vlastní auto s oregonskou značkou. Čím dál tím častější výskyt. Hranice už je blízko. 🙏

Jsem na místě, kde je možnost doplnit vodu. Začnu sestupovat. Je to prudkým kopcem dolů asi 300 metrů. Po 100 metrech se otáčím. Už se stmívá, nahoru ten strmák pošlapu věčnost. Nechce se mi ho jít potmě.
Musím si vystačit s tím, co mám. Vodu na večeři a půl deci už ochucené na pití. Další zdroj je 4 km. Zítra tam budu hned. Musím ještě najít místo, kde budu spát. Guthook’s v nejbližším okolí nic neavizuje. Ale vím, že prostor pro jeden malý stan najdu. A za 500 metrů ho mám.

Rychle vařím večeři, stavím stan. Taky strečink, samozřejmě. Byť rychlý, byl.
Očekávám pochvalu od odborníka na protahování (jenže to zrovna není odborník na pochvaly 🙈. Snad se vytáhne 🙉). Co Ali? 😂

Už je tma a „moskitos“ útočí, jím ve stanu. Zjistím, že večeře je tvrdá. Potýkala jsem se s omezeným výběrem a touhou změnit jídelníček. Koupila jsem quinou. Té nestačí pouhé zalití horkou vodou a 15 minutové odstátí, jak jsem zjistila. Něco do sebe natlačím.

Uštípl se mi zub. 🙊 Patrně působením kamínkové quinoi. A pak, že je zdravá. 😂
No, tak to budu muset dva měsíce vydržet.