116.den 7.7.2020 Lidi

44km
Somewhere in the mountains

Lehký krok. Baví mě to. Celý den. Téměř. 😉 Jen posledních, možná, pět kilaků, jsem už takříkajíc …vratká. 😂

První asi 10 km kopec vystoupám jako nic. Přikládám to mnoha skutečnostem: mírnému převýšení, lesu, který mi připravil příjemný stín, Robbie Williams v uších, lidem kolem v noci pro klidnější spánek, kratšímu plánovanému úseku, zítřejší návštěvě města, vyjezenému batohu… (už dlouho jsem neměla pořádné jídlo. Nedotáhnu batoh, jak bych potřebovala. Musím vyplnit prostory v mém těle) 😱

Taky díky lidem, které dnes potkávám:

Christopher, trailname Sunday – sekční hiker. Bylo příjemné si popovídat. Alespoň chvilku.

Dochází si vynechané části v Kalifornii, třeba kvůli požáru. A ještě mu chybí Washington. Ten možná jindy 😎.
Poradí mi příjemné místo pro pobyt v Dunsmuir.

O poledni pauze u tohoto mostu

setkání s maminkou, maminkou maminky a miminkem. Taky s Blueprint. Nevyfotila jsem, ale milí byli všichni. Nejvíce to mimino, samozřejmě.

Na závěr dne Duct tape. Příjemný chlapík.

A proč Duct tape? Má moc rád svůj klobouk.

Už dlouho jdu sama, chybí mi lidi a dnes jsem si jich užila. 🤗 Těch vzácných chvilek si vážím. Povzbuzují mě. A dodávají energii.

A pak… navíc…
To jsou situace, kdy se pak usmívám ještě dlouho po setkání.

Koně
I pro jezdce je PCT.

Některé úseky pro koně vedou jinudy, většinu máme společnou. Někdy přemýšlím, jak mohou určitá místa projít. Kůň je velké zvíře, stezky bývají úzké, svahy příkré. Mnohdy nejen svah kolem trailu, ale i stezka samotná je nakloněná a terén pod ní strmý.

A pak, za pár km, když potřebuji rozptýlit… vidím méďu. Šel mi naproti. Bohužel mě viděl dříve než já jeho. Reakce? Otočil se a utíkal. Jak jinak 🤪👈 Pár sekund před akcí jsem schovala foťák, fotila jsem trail. Včetně místa, kde se ze zatáčky vynořil. Sklonila jsem hlavu pro vypnutí kamery, zvednu oči a… byl tam 🤪👈.

Jenže tady není 😂

Chvíli jdu s připraveným mobilem v ruce a zrychlím krok. V tomto úseku je velmi prudký terén nad i pod trailem. Tak bych ho mohla zastihnout na stezce. Ale nic. Mohl mít fotku.
Musím říct, že ve mě ani nehrklo, fakt se jich nebojím. Ve dne 😂. Jsou to velmi plachá zvířata. Tady v Kalifornii. Snad se nerouhám, protože je tady množství zatáček. Taky jsme se mohli střetnou na dva metry. Z oka do oka. 👀👀
Věřím, že by ho plachost neopustila. 🤪👈

Stanuji sama, v lese, asi 5 km od cesty do města. Ráno se tam chystám. Snacks píše v komentáři v Guthook’s, že toto místo navštívila medvědice se dvěma mláďaty. Do bearcanistru nacpu všechno, co nějak voní. Krémy, pastu, ústní vodu, vlhčené ubrousky… Já tak nějak „voním“ taky. Ale nevlezu se, je tam plno 😂. Musím do stanu.

Tak se mějte 🐻