11.den 24.3.2020 Trošku beru zpět

27km
Somewhere in the mountains

Den jako malovaný. Taky jdu občas dolů. Tak beru zpět novou teorii „na sever=nahoru. Ovšem, nevím, jestli na dlouho, když se tak dívám na ty kopce kolem sebe 🤭. Neříkám, že se skóre „nahoru“ „dolů“ dnes úplně vyrovnalo, ale alespoň nic na stranu „do kopce“ nepřibylo. 🤪

Modré nebe. 😁

Nějaké tam byly ☁️☁️👈

Za celý den jsem potkala jednoho hikera.

Krásný pohled do údolí.

Šla jsem pomalu, mnoho energie mi vzala noční zpráva o uzavřených kempech.
Přemýšlím nad různým variantami. Sprcha, praní, dobíjení… Prepočítávám budget. Ale pokud uzavřou vstupy do národních parků vůbec, bude to rozhodně složitější.
Taky vzpomínám na holky. Kačku a Eli. Moc by bych si přála, aby ještě Kačce otevřeli školu a nezůstala do konce školního roku zavřená v pokoji v Main v karanténě. ♥️ A taky, aby se Eli podařilo do Texasu odjet. ♥️ Snad se ta situace brzy uklidní.

Odpoledne jsem narazila na místo, které pro hikery připravila trail angels Mary. Nikdo tam nebyl, ještě bylo na kempování brzy. Dýchalo tam příjemno. Využila jsem cisterny s vodou pro doplnění a vyhodila odpadky.
Poděkovala jsem Mary za přízeň do knihy, kterou tam má připravenou. V ní jsem se taky dočetla, že den přede mnou jsou tři Češi. Udělalo mi to radost. Podepsali se jako „Líné nohy“. Tak snad název grupy není ironie 🙏 a doženu je na malý pokec o situaci a možnostech.

Místo pro stan musím volit uvážlivě. Kvůli silnému větru. Zakotvím tedy dříve, než jsem měla v úmyslu.

Jsem úplně bez signálu. Hluboko v horách.