24.-25.4.2022 Káthmándú

Nepál s Alpinou

Přemýšlím, jestli psát v Nepálu blog. Jak moc se mi na PCT i Dingle nechtělo, cítím přímo fyzicky. Ale, taky si uvědomuji, jak jsem teď ráda za připomínku, za deník z cest. To jsou dilemata 😊. Nakonec mi Kačka nastaví ve WordPressu záložku Nepál a rozhodnutí jednoduše odsunu. Buď zůstane prázdná nebo alespoň možná fotky pro rodinu a kamarády, třeba i něco málo připíšu…

Kamarádka Ali nejede, je mi to tak strašně líto. Taky se přidaly trable v práci, tak sbírám energii.

V sobotu večer naházím alespoň nějaké věci na hromadu. Vlastně není co balit – dokumenty, nějakou lékárnu, něco na zuby a pár hadříků na sebe. Hadřík je dost vypovídající výraz, ještě jsem nebyla schopna si po PCT obnovit outdoorový šatník. Naštěstí jsem si kultovní PCT oděv nechala z nostalgie zastrčený hluboko ve skříni, i když si zasloužil likvidaci. Důvodem k zachování byla taky následná možnost o jeho absolutní dorážku při značení beskydských tras. A některé vydařené kousky jsem z důvodu neschopnosti koupit nové, zcela nepokrytě nosila po českých horách i při běžné turistice, ve dne a mezi lidem. Někdy jsem si říkala, že se za mě musí spoluturisté, možná, trochu stydět. Ale myslím, že takové kamarády ani blízkou rodinu nemám, tak mě nic netlačilo obíhat obchody a zkoušet a rozhodovat a tak 😂. Termoprádlo, s dírou na lokti jako vrata (po úraze v Sierre), jsem v klidu oblékla na letošní lyžovačku k rakouským sousedům. Nikoho z přítomných rodinných příslušníků to nepohoršovalo, doufám, nikdo si mě nevšímal, tak co.

Neděle začíná zašíváním batohu a následným vážením. Mrzí mě, že jsem necvakla Reného, jak mi zaceluje v batohu díru, díry, mnoho děr 🙏. Nějak nebyla vidět, dokud jsem ho nenabalila a díra se nevyplnila barvou věcí nacpaných uvnitř. Vzhled báglu pěkně podtrhuje kvalitku jeho obsahu. Sladěné 👉🤪.
Pak následuje zjištění váhy. Jsem nucena poslouchat opovržlivé odfukování přítomných členů rodiny, že prý jenom 10 kilo.

Kačka s Rendou mě vezou dokoupit pár drobností, zajistíme jednu pracovní obchůzku a konečně na nádraží.
V „šopinu“ jdeme kolem interaktivní tabule obchodního centra. Dvě děti, jedno má padesát, druhé dvacet, nastavují warp rychlost. NO COMMENT 🙈

Na dlouhý let jsem se oblékla velmi pohodlně. Kačka cestou k vlaku utrousí, že vypadám světácky. Pak, o malinko tišším hlasem dodá: synonymum pro homeless 🙈. Tak to potěší. Hned se cítím lépe. Horsky, dovolenkově… je mi jedno, jak vypadám. PCT je v srdci zpátky.

Krásná Praha, jen na chvíli

Přesně tady mi volá Eli z Texasu, jako na zavolanou… Mám radost.

Je nás 7 + Jakub průvodce. Foto v úvodní fotce. Představení party snad později.
Alča stále chybí… a bude až do konce.

Praha-Dubai mírné zpoždění, taky nemám kabel pro nabíjení mobilu z powerbank. Mylně se domnívám, ze ho koupím na letišti v Dubai. Tam nás ale čeká jiný zážitek. Autobusem z letadla dlouhou cestu na terminál, tam nás chlapík s kartou Káthmándú nad hlavou provleče štrekou ke kontrole, pak autobusem dlouze a klikatě na jiný terminál, další kontrola a pro velký úspěch a zapamatovatelnost chvíle, opět do autobusu, tentokráte už jedoucímu k letadlu do Káthmándú. Uf

Kablík si půjčuji v letadle od kolegy turisty Michala a sepisuju do Keepu pár řádků. V letadle to jde, uvidím na trase. Přistáváme.

Máme radost, jsme tady. Káthmándú, Nepál, sen, jiný svět.

Silný zážitek v Káthmándú je doprava – šílené, přednost má ten, kdo troubí a nebojí se. Ale ne jako v Římě, pokud znásobíš tak 80x, možná se reálu přiblížíš…

A pak už jen do večera zírám.
Chaos na cestách a všudypřítomná špína zvýrazněná horkem a prachem. Bída na každém kroku (popisuji mé vnímání, které může být realitě vzdáleno, nechci soudit, hodnotit, jen popisuji svůj prvotní pocit), přesto vypadají místní spokojeně, možná. Uvědomuji si vlastní zhýčkanost. Přesto jsem ráda, ze jsem Evropan, přesněji středoevropan.

Vjíždíme do Thamelu, kde máme hotel. Trošku lepší.

Výměna peněz. Mám něco přes 70tis. Nepálských rupií. Balík jako blázen.
Kolega má podobný. Všichni máme podobný.

Mě to ve směnárně dali sesvorkované, paní v obchodě si ty peníze musela vypáčit. Byla s tím v absolutní pohodě. Rutina.

Tady véča

Momo vegetable fried – pálí pálí pálí

Procházíme večerní město – neuvěřitelný zážitek.

Pozůstatky zemětřesení 2015 jsou nemilosrdné k emocím, tak jako byl zemský třes nemilosrdný k nádherným budovám, historii. Na fotce málo patrné, ale při bližším prozkoumání objevíte podložené stěny budov.

Rozvod elektřiny, neumím jinak, než – ty vole…

Palác Kumárí Ghar na náměstí Durbar
Omlouvám se, lepší foto nemám.

Kuba (průvodce) nám vyprávěl příběh děvčátka, které žije tady v tomto paláci. Ze všech sil se snažím neodsuzovat jinou kulturu. Hledám respekt hluboko v sobě, ale jde mi to ztuha.
Více si přečtěte třeba v článku níže nebo najdete informace na netu.
Ve zkratce: Vybrané malé dívky jsou považovány za reinkarnované bohyně Kumárí. A to do doby, než začnou krvácet. Většinou jde samozřejmě o menstruaci. Ve věku 3-5 let jsou podle určitých znaků vybrány a přestěhovány od rodiny do paláce. V tomto žije „ta nejváženější“, z paláce v Káthmándú. Žije tam do cca 12-13 let a pak ji vystřídá další. Dříve, jelikož byly považovány za vševědoucí, se bohyně nevzdělávaly. Po návratu do reality to ovšem představovalo velký problém. V dnešní době už k dispozici vzdělání mají, také zdravotní péči i dobré jídlo. Je pravděpodobné, že je to pro nepálskou dívku výhra, přesto…

Přečtěte si
Kumari holčička
https://www.national-geographic.cz/clanky-spoluprace/seznamte-se-v-nepalu-s-jedinou-zivouci-bohyni-na-svete-20190724.html

Tady spíme, dobrou