147.-148.den 7.-8.8.2020 Bridge of the Gods 👣

14km
Cascade Locks

Spala jsem 12 hodin.
Balím se ve stanu a slyším Mom… „Zína?“ 😁 Stejný hotel. Uvidíme se. 👍

Kousek do Cascade Locks. Mnoho turistů. Denní, sekční i SoBo.

Třeba
Avril Jonson, praprarodiče byli Souček, Češi. 🙏
S kamarádkou Patty si vyšly na túru.

Jsem tady. Na hranici. Do Washingtonu jen kousek, jen jeden most a jeden volný den.

Moje cesta Oregonem skončila.
Bridge of the Gods, železná pěšinka do Washingtonu 👣

Oregone, díky!
Vousaté stromy, dechberoucí jezera. Vulkány. Lidé. To jsou pro mě vzpomínky. Ty budu mít v hlavě dlouho, v srdci navždy! ❤️

Komáři? Byli, ale krásný zážitek mi nevzali. Spíš prohloubili vzpomínku 😂.
Hory? A kolik! Překvapení! Pořád jsem slyšela easy, easy, easy. 🤪👈. Víte, že se Oregonem jde do kopce, mám pocit, že pořád? Že jsou tam hory? 🙈.

Tak zase někdy 🙏 !

…
Pošta
Botyyy, ponožkyyy, návlekyyy
Jen uznejte, už potřebovaly.
Botů poslední pár. O půl čísla větší 🙈.

Mom připravuje balíky, posílá si do Washingtonu dva.

Projíždím Guthook’s a nejdu do toho. Zkusím zásobování po cestě. Jako dosud. Vypadá to dobře.

Chvíli přemýšlím, poslat si dále poštou bearcanister. Hikeři kolem mě vždycky vyvalí oči, když ho vidí 🤪👈. A posmívají se mi 😭. Že se s ním ještě tahám. Je těžší, než vak. A tlačí mi zádové přezky batohu na lopatky. Jenže… Cascade Locks je malinké město. Není tady gearshop a nemám vak na jídlo. Taky, když si Mom nabalí potraviny na pět dní do svého vaku, je to stejně velká věc jako můj bearcanister. Kašlu na to. Můj předpoklad je, že ve Washingtonu bude chladněji. V bundě je to pohoda.

Mom se zmiňuje o možné společné cestě. Vezme si zero day. Jenže já si zaplatila tři noci – tj. dva volné dny. Zkusím to změnit.

Jdeme se ubytovat. Změna se mi podaří. 👍 Jednu noc jsem zrušila bez finanční újmy. Bolí mě všechno, snad bude zítřek pro regeneraci stačit. Den navíc se mi bude ve Washingtonu hodit. A potkávat se s Mom je vždycky fajn. Uvidíme. Třeba pár dní budu jejímu mládí stačit. 🙃

Skytree nedorazila.

Ve sprše jsem byla tak dlouho, že se mi zapařilo zrcadlo v ložnici 🙈. Zážitek týdne…

A odpoledne, večer, v noci? Do 3am blog. 😂 Chybí tři.

148.den 8.8.2020
Zero

Plánuju si zásobování přes Washington.

Oprava bundy. Načase 😁. Do předvčera jsem ji od Sierry téměř nepoužila.
Ale do deště byla ta díra moc velká. Potřebovala zahladit. Připravit na možné změny počasí.

Snídaně

S Mom a Stickmanem pátráme po majiteli mobilu.
Chodí smsky. Vidíme pouze jména, ne čísla, mobil je zamknutý. Pochopili jsme, že majitelka se jmenuje Katie a je z Portlandu v Oregonu. Zkoušíme hledat na Fb. Píšeme zprávy na Msg, pokud se domníváme, že jsme našli správnou osobu. Žádná odezva.
Později, odpoledne, když stále chodí SMS, zkouším, hledám možnosti, jak odpovědět. S iPhonem nemám zkušenost, ale podaří se mi to. Byla jsem urputná. 🤪👈 Říkala jsem si, když můžeš zvednout hovor přes zamknutý mobil, proč by nemohlo jít odpovědět na SMS. Píšu nějakému muži. V okamžiku kontaktuje Katie a hotovo. Mám radost. Mobil jí nechám na recepci, zítra si pro něj dojede. 👍

Praní – hurá

Rabbit je tady. Ráda ho vidím. Chvíli si povídáme. Já jdu nakoupit, Rabbit vyprat, vrací se večer na trail. Nezmar.
Na první den si dovolím vzít vajíčka a papriku 😊.
Nákup na 4 dny.

Další dlouhá sprcha

Večer
Rabbit vyráží. Fototime

Večer poslední, chybějící příspěvek na blog. 🙏😘😂😇👍🙃 Tento ✔️

Těším se do Washingtonu 😊!

Jsem ráda, že nedlužím. Tak příště z jiné země, přátelé! ❤️