122.den 13.7.2020 Amazing

46km
Somewhere in the mountains

Pomalý den, Mom s Radishem jsou na tom podobně. Míjíme se mnohokrát.

Mom

Připravuje si jídlo složitěji než my ostatní. Obecně většinou jen něco zalejeme horkou vodou a říkáme tomu „uvařit večeři“. Mom si s jídlem vyhraje. Samozřejmě, co jí skromné podmínky na trailu dovolí. Ráda vaří, věřím, že dobře. Tady si toho moc neužije.

Pauza, našli jsme signál 😉.

Big Foot Jam
Startoval PCT 2011. Každý rok ukusuje díl.
Je ze Seattle. Nabízel mi číslo, mám zavolat, až tam budu, odveze mě na letiště 🙈. Podotýkám, že u toho byla jeho žena. 😂
Povídá mi o postholer.com. Bohužel jsem nepochytila co. Možná tvůrce té aplikace? Otázka zůstane nezodpovězená. Co už nadělám.

Vypadali tak nějak podobně 😂.

Ranger
Dva měsíce bojuje se zraněním na palci u nohy. Těžká práce. Noha stále uzavřena v botě. Když ne ve sněhu a vodě, tak v potu a prachu. Bere to tak, jak to je. 👍

Pár detailů květin, místní Krakonoš se stará, jen co je pravda.

Amazing
Co na tom, že jsem unavená, co na tom, že musím stoupat a stoupat.
Amazing! Celý den! ❤️
Každý výhled obdivuji, každý si užívám.
Ovšem dnes to bylo jiné. Dnes mi to bralo dech. Doslova. Zírala jsem na ta údolí a hory v pozadí. Každý kopec to přišlo. Dnes úplně každý.

Všichni, které vídám poslední dny, míří do Etny. Láká mě to. Postrádám pestré jídlo. Jenže já potřebuji volný den v Seiad Valley. Bude mi chybět doplnit 6 dní. To je pro mě práce na celý den. Tuto sekci mám poznámky ve velmi surovém stavu. Mozek večer usíná dříve, než cokoliv stihnu rozepsat 😴. Chci a pokračuji.

Trail registr

Opět vyhořelé lesy.

Rozhodla jsem se s tím lesem chvíli pobýt. Večeři si dám tady. Ani netuším, že na podobném místě budu o kus dále spát. Opět dlouhý úsek, kde stromy jsou, ale nežijí. Místo není jen smutné, je melancholické, tiché, něčím přitažlivé.

Při večeři prochází hiker. Je zřejmé, vzhledem k času, že máme stejný plán na stanování. Rovnou se domluvíme kdo kde půjde.

A pak ještě 6 kilaků dolů.
Jako každý den, také dnes jsem se v průběhu dne musela rozhodovat. Tentokrát šlo o vodu. Úsek bez zdroje 20 km. Kopce a vedro. Buď ponesu 5l nebo popojdu k dalšímu zdroji. Zvolila jsem si druhou možnost. Měkké světlo a západ slunce večerní chůze mě láká, to víte.
Je to dobrý zvyk. Dát si večeři hodinu až dvě před stanovištěm. Připomínám duševní vlastnictví Mom a Radishe 👍. Je to další z maličkostí, která mě podpoří v postoji, užívat si samotnou cestu. Ne jen spěchat k cíli. Večery se tím stávají laskavější k prožitku. ❤️