156.den 16.8.2020 Tahle Dalajlámova chytrá věta se mi dnes alibisticky hodila: „Otevřete se změnám, ale neztrácejte své vlastní hodnoty.“ 😁

16km
Somewhere in the mountains

Ráno mě ze stanu vytáhne horko.
Je osm, ideální doba na snídani. Jdu se najíst na benzínku 😂.

Vytvořím příspěvek za včerejší den.

Z trailu dorazí Daniel a Holly. Vyzvednou si balík a čekají na odvoz do města. Jedou do hotelu.
Jejich balík s jídlem je obří a plný. Daniel rozdává. Má mnohem více, než potřebuje 😂.
To je nebezpečí balíků. Nikdy nevíš, kolik jídla budeš potřebovat. Takové přesné plánování by trvalo velmi dlouho. A s velkou pravděpodobností by se minulo s očekávaným výsledkem. Tak nabalíš víc, pro jistotu. Něco třeba zůstane z minula. A pak nevíš, co s tím. Hikers boxy se plní.
Dostanu lasane a ovocnou kapsičku.

Před několika dny jsme se bavili, co mi chutná z Mountain House a Daniel si takovou pitominu zapamatoval. Ale Mountain House je drahé jídlo. Lžu mu, že už mám nakoupeno, že mám jídla dost. Nepomáhá. Nejde odmítnout. 😇 A navíc jsem lhářka 🙈. Tak alespoň podaruji Cider. Včera jsem si koupila dva a druhý jsem už nezvládla vypít. Ráno jsem přemýšlela, co s ním. Chtěla jsem ho nechat na trailu, jako trail magic. A teď se mi hodil.

Když odjedou, jdu na nákup. Mám to asi pět metrů od místa, kde sedím, kolem pokladny, do obchodu. 😂
Moc dobře zásobený. Alespoň pro mě. Mají vajíčka na tvrdo, měkké sýry, tvrdé sýry. Na večeři těstoviny se sýrem. Ty mám teď jako top potravinu. Maso nějak nemůžu. Poslední dobou. Ale pro jistotu přiberu jednoho tuňáka. Taky čaj a horkou čokoládu. Spoustu Snickers, Haribo a sýrové sušenky.
Jídlo nevleze 🙈 do bearcanistru. Nechápu a neumím si vzpomenout, jak jsem s tím malým prostorem vystačila v Sieře. Už se těším, až si svoje příspěvky přečtu. 🙏

Plánů na odchod dnes bylo mnoho.
1. Vyjdu dopoledne, alespoň 30km.
Příspěvek tvořím déle, než jsem očekávala.
2. Tak po o, dvacka bude ideální. Do dalšího města bych dorazila v poledne a to je akorát. Tam není kempoviště, půjdu za signálem nebo WiFi do hotelu.
3. Pak přijde Daniel a Holly. Museli jsme se pobavit. Tak tedy ve dvě.
4. Ale pizza je hotová až ve tři, co už. No tak toho využiji a zavolám Alče. Už dlouho se k tomu chystám, ale signál na trailu je sporadický. Moc ráda ji slyším. Navíc má krásnou, milou, parádní zprávu ❤️…

…další srdeční věc se udála u Romana, mého bratrance. Tohle místo na webu je také můj deník, poznámku si zde napíšu. Ale veřejná informace to asi taky nebude, sorry přátelé. Možná později.

Tyhle dvě zprávy mi dodaly energii na celé odpoledne.

4. Konečně se nabalím. U stolu mi dělá společnost mladá SoBo hikerka. Je z Texasu, přímo z Austinu. (Přesně tam měla jet Eli jako change student. Vlastně už tam měla být, ale není. 😷)
Kočka je milá. Probereme trail a konečně se jdu rozloučit s majitelkou benzínky a obchodu a toho všeho tam 🙈. Nebo pracovnicí? Ani nevím a je mi to fuk. Kašle na koronu a obejme mě. To je velké gesto. ❤️

5. Při odchodu potkávám Toma a Joy. Musíme prohodit pár slov, to je jasné. Upřesňuji si informace, které jsem včera vyrozuměla z jejich rozhovoru s Máriem. Nechci lidem vstupovat do komunikace, když něčemu nerozumím, tak když se mi naskytne příležitost, udělám to později. No a když ne, tak ne. O nic nejde.
Takže opravuji včerejší info.
Triple crown je otec, ne Joy. O to větší poklona 🙏, CDT finišoval před dvěmi lety. V té době mu bylo 74.
Joy šla PCT 1997.

Nakonec zvládnu vyjít až před čtvrtou. Původní plán kilometrů se scvrkl. Uvidím, kolik toho zvládnu.

Cestou vzhůru mě provází 25 stupňů, dusno a komáři. Musím zastavit a aplikovat postřik. O hodinu později opět stop. Sprej nestačí. Vdechla jsem komára a nadávám. Oblékám se včetně slušivé síťky. Během pěti minut po mě tečou provazy potu. Ale nevadí. Hlavně, že já nejím komáry a komáři neupíjí mě. 😂

Potkávám turisty. Pěší i koňáky (na ty už z dálky volám, jestli můžu fotit 😁). Ty na koních vidím vždycky ráda, moc se mi líbí, je na trailu potkávat.

Cimraton Blaník

Dvacku nedám. Chci skončit nejpozději v osm a potřebuji kempoviště s vodou. To je od místa přemýšlení buď 3 nebo 8km. Druhá možnost je do devíti. Do tmy. Jdou mraky, potřebuji si pořádně usadit stan, kdyby v noci pršelo a taky nafiltrovat vodu. Jdu k prvnímu jezeru. 16 musí stačit.

600m před cílem začne poprchávat. Vezmu to poklusem, ale než postavím stan, už shora nic nepadá.
Taky zjistím, že asi 200m ode mě, na druhé straně jezera, kempují lidé. To je bezva.

Mám trochu hlad, ale vůbec nemám chuť k jídlu. Pizza mi tentokrát moc nesedla. Vyberu si hlad. Dobrou.