1.5.2022 Periche

start 3980 m n. m. Pangboche
cíl 4240 m n. m. Periche
převýšení – cca 300 hore 100 dole
kilometrů – 7

Těžce se mi příběh popisuje bez možnosti nějak definovat spoluhikery, ale nemám ověřeno, zda jmenovat či popisovat mohu. Budu tedy používat pouze počáteční písmena křestních jmen, snad vám v tom neudělám nepořádek. Kuba, průvodce, je jménem nazýván otevřeně, snad mi to odpustí 😁. Pro Vás asi není podstatné, kdo kdy vyšel, přišel, šel či nešel… ale pro mě asi jo, kvůli vybavení si vzpomínek, obrazů… tak dík za přelouskání.
Je nás osm – seznam členů našeho týmu níže:
M&P pár z Brna
K&H kamarádi Praha, Kolín
K kočka z Kuřimi – bezvadná holka
V – velmi mladé děvče z Brna
Kuba báječný průvodce z Tábora
No a Tánička z Bašky samozřejmě

V pět ráno mě probudí dusot kobyl nebo yaků nebo slonů nebo něčeho podobného 🙈. Šílené dupání otřásá celým domem 😁. Kolegové vyrážejí na druhý pokus do base campu Ama Dablam. Nedělají si příliš starosti se zbytkem výpravy, která zůstává ve spacácích. Nenechám se rozhodit a pokračuji ve spaní.

Svátek práce oslavíme jednoduchým trekem k další vesnici, samozřejmě do vyšší nadmořské výšky.
Na snídani se potkáme jen tři, zbytek výpravy maže kopcem nahoru. Ráno svítí sluníčko, určitě to stihnou za dobrého počasí. M si stěžuje na bolest hlavy. Snad ho to přejde 😥. To by mě mrzelo, kdyby někdo z nás nemohl kvůli potížím z výšky pokračovat.

Asi o půl desáté dorazila část výpravy z base campu. P taky není ready. Je jí zle a vypadá zle. Domluví se s Kubou, že zůstanou do zítřka v Pangboche. Její přítel M samozřejmě zůstává s ní. Další den máme v Periche aklimatizační výlet, tak mají dost prostoru nás dohnat.

Já vycházím, ať stihnu ještě alespoň chvíli dobré počasí. Dnes nás čeká sněžení.

Šel kolem Ind, mnoho Indů, a tento se chtěl se mnou vyfotit, tak jsem si ho cvakla taky (na fotce vlevo, vpravo je jeho šerpa). Řekla bych, že má mobil plný fotek lidí. Snad občas cvakne i kopec 😁, ať ví, kde byl.

A tady šerpa „Nima“ od P z naší skupiny.

Pár drama fotek, to mám ráda.

cestou zídky mani

i stupy

Po jedenácté už sněží, ale já jsem téměř na místě. Potkávám další zpracovatelnu trusu na zátop 😊.

Periche Resort

Zhruba za hodinu přijde Kuba a dvě slečny K a V.

M&P píšou do skupinového chatu, že zkusí za námi už dnes. Snad to neuspěchají. Vyjdou v pět. Stihnout přijít natěsno tak tak před tmou. Další dva ze skupiny, K&H, jsou prý na cestě už dlouho. Sněží docela hustě, ale nic nebezpečného. Stezky jsou široké turistické cesty. A mapu v mobilu máme, předpokládám, všichni. K&H přicházejí ve čtyři za krásného zimního počasí 🥶.
Podmínky měli zhruba jako tento turistický borec.

Odpoledne jsou fakt dlouhá. Kvůli postupu do nadmořské výšky jsou treky krátké a většinu času tak sedíme kolem hoven teda kamen 😁 a zíráme nebo něco ťukáme do mobilu. My i Nepálci. Přesto se mi blog psát nechce, zkouším vydržet u podrobných poznámek, třeba je zužitkuju. Ale nemusím opravovat překlepy, hrát si se stavbou vět a především nekonečně dlouho stahovat fotky (pozn.: poznámky byly fakt podrobné, teď, když to píšu, jsem za ně ráda).

V oknech na pokojích jdou půlcentimetrové díry 😁. Od 4 nepiju, v noci bych se jen tak nepřesvědčila vylézt ze spacáku. Ztratila bych mnoho hodin spánku přemlouváním se, že se mi fakt nechce a nakonec bych do té kosy 🥶 stejně musela.
Ale pitný režim dodržuji ze všech sil. Je to fakt makačka, tolik pít…
…nealko 😁😜🙈

Pár M&P se stěhují do jiné lodge. P není vůbec dobře a chce mít větší pohodlí. Minimálně toaletu a pokoji.

Já tu potřebu nemám. Teplá sprcha tady je, záchody nějak zvládnu.

večer se vyjasnilo, pro autentický zážitek jsem natočila i stín svého palečku 😁