GR11 2o kilo sakra

1.den 1.8.2025
Km 33
Převýšení 949 m n. m.
Konec Bera

Tak rodino, přátelé, zase na treku a své poznámky pro vás k přečtení 😇, z lásky a taky, ať fotky a zprávy o zdravotním stavu posílám jen jednou 😇.

Úvodem pro ty, kterým se nechce hledat, stručně základní informace ke GR11 – dálková turistická trasa přes Pyreneje, vede na Španělské straně hor. Začíná u Atlantiku a končí u Středozemního moře a nebo opačně, samozřejmě. Délky a převýšení se uvádí různé, zjištně vybírám vyšší čísla 🤪. Dlouhá je tedy cca 840km a převýšení až 45tis. v. m. 🫨. Obvykle se chodí mezi 30 – 50 dny. Já mám k dispozici 30… na závěr mé dovolené mě patrně bude čekat srovnávačka s mým egem 🫩. Po prvním dnu tuším, že to bude bolestivá procedura, páč to nestihnu. Musím ujít každý den minimálně 30 + převýšení tisíc až dva denně. A batoh je kur… …nik těžký. Každopádně na volné dny není čas, pokud něco nenaženu 😬. Na blog nebude moc prostoru, jen budu prostřednictvím vložených fotek dávat vědět, že žiju, a že je tady sakra hezky. Tak snad jste s tím ok, mí milí.

Každopádně už jsem potřebovala něco delšího než stopade a taky náročnějšího, trochu se poprat mi svědčí a v práci prý prát nemůžu.

Takže dnes…
Myslela jsem, ze nebude o čem psát, ale už to ráno 😂
Tak předně, dnes má moje kamarádka narozeniny 🥂🎉, tak pokud čteš Simi, ještě tímto kanálem posílám pusu a energii na vydařený další rok.
Pak – v Irúnu žádný uber, taxi, prostě nic, přílet mám pozdě večer a ráno potřebuji obstarat kartuši plynu – mám ji předem objednanou v místním dekáči (njn, globalizace, viďte). MHD bych to objíždělěla docela dlouho a potřebuji už dnes ujít třičítku. Jenže majitelka je boží a za dvacku mě vezme do Decatlonu a pak dále na začátek trasy. No a teď k tomu zážitku – jede nás fakt hodně… byla to radost 🤩.

Vystupuji poslintaná a nedočkavá 😛. Je 10,30.

Netrpělivost se podepsala i na úvodní, ne úplně vyvedené, fotce, ale já si ji tady s dovolením uložím. Hezky do deníčku, že jsem zde byla. Že jdu pěkně od začátku do konce.

Od oceánu k moři.

Od majáku k majáku.

Tak konec sice jisty není, ale nebudu to odbývat hned zkraje no ne? Nebudu stahovat kalhoty… blbě by se mi šlo. Pro vysvětlení, někteří začínají rovnou na letišti, ale zhruba pět km před ním, a to na útesu Atlantického oceánu u majáku. Důvod je jasný, cesta jednoduše vede kolem letiště, tak proč si zacházet 😜. Hm… a Pch… každý to máme nějak, viďte… K tomuto bodu očekávám vtipný komentář, především od mého muže 🫣. Já musím k majáku 🙈

No… ale když tak procházím kolem toho letiště, už jako ofiko na trase, vstoupím do letištní haly, a to s plánem zvážit si batoh. Původně velmi dobrý nápad jsem realizovala a zjistila jsem… že dvacet 😩. Tedy 18,5 kg, ale bez vody… a teď se mi začne jít fakt blbě 😤.

Fakt nechápu, kde se mi to vždycky nasbírá. Ach jo. Fakt jsem pitomá. A do kopce si dávám i lepší jména…

Takže dokupuji vodu a s dvackou na zádech a po deseti kilácích přes Irún konečně vstříc horám.

Každý kopec jsem myslela, že se zabiju, jen nahoře to vždycky přejde.

Jen k dalšímu kopci, samozřejmě. Nejdou mi, pitomá pitomá pitomá. Přemýšlím, že budu posílat z pošty na poštu, co prostě nezbytně nepotřebuji. Jenže se mi moc nechce vázat se na pošty v horách a jejich dost nepřívětivou, ale určitě oprávněnou, otevírací dobu. Zítra to ještě zkusím, a když tak něco vyhodím… třeba batoh 😤😳🤣

Po třiceti a něco kilometrech dorazím do krásného historického městečka Bera. Nechce se mi už fotit, ale některé domy měly ohromnou atmosféru.

Mám v úmyslu koupit jen vodu a jít ven z města zakempovat. Jenže je osm a město znamená další dlouhý nástup do hor kolem zahrad, kde se kempovat nedá. Další hodinu dvě už nechci dávat. Jsem KO. Jdu do hotelu. Tak alespoň sprcha a příspěvek. A hledání řešení, co s tou velkou věcí, od čeho a jak jí ulehčit…

Rekonvalescence je boží, 4 deci červeného a sprcha, nu což. Zatím jsem docela v civilizaci, nástup do vysokých hor je pozvolný, beru to tak, jak to je.

A jeden příspěvek mám, nevím, kdy zvládnu další, tak odškrtnuto o půl noci 😬🫩🫣😜

Dobrou noc, mí milí, z postýlky 🛏️🤨❤️