GR11 Furt nic moc 😳

3.den 3.8.2025
Km 28 (6 ale zbytečných)
Převýšení 1600 m n. m. (a přes 200 zbytečných)
Konec Gromlech Gorosti Bizkar

Nedokázala jsem vyjít dřív než před půl desátou.😜

Nechat tady ty věci nebylo tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Kdybych posílala balík, nasbírala bych toho víc. Nu což, za blbost je fér zaplatit. Za mě v podobě nové klávesnice k tabletu, nové tašky do letadla na batoh a pláštěnky v jednom, nové podložky pod stan, spreje do botů a starých kalhot. Jen potvrzení mé lehkovážnosti, co už 🥸😛😇, viďte.

Krásný kostel v Elizondo – u něj si kupuji Tučkovou 📚 do ucha 🤪.

Skupina jednodenních přede mnou. Závidím jim lehké batohy a nezávidím těžké boty 🙈. Všimnete si značky na stromě.

V doprovodu krásných starých stromů opouštím Elizondo.

A o hodinu později zjišťuji, že jsem blbě. Ušla jsem více, než 200 výškových metrů navíc 🦸‍♂️. Hrdina nebo pitomec? Asi nechci znát odpověď 😇. Zachránil mě tenhle strom. Chtěla jsem si ho vyfotit a u té příležitosti kouknout, kolik ještě nastoupat na vrchol kopce. Byť tady mají značení parádní, s takovým luxusem jsem nepočítala, nějaký limit to má, všechny trasy jsou červené 🤣. Tak jsem šla podle značky a už to bylo.

Beru to odevzdaně a smiřuju se s tím, že dnes 30 na GR11 nedám.

Tak v 11,11 ukončuji svůj experiment se zacházkou a jsem opět na startu v Elizondo. Jsem nějaká unavená a to jsem furt na nule 🤪👈.

No a den postupuje dále 👉🧐. Ve dvě potřebuju filtrovat, nemám vodu. A zjistím, ze filtr Sawyer nesedí na pet láhev španělskou. Tak to není dobrý, viďte. No nic, nějak to během půl hodiny do té láhve natlačím, bohužel se mi do té “čisté” dostává i voda z nabraného pramene. Jsem v lese, risknu to. Je fakt vedro🥵. Jak zjistím o pár metrů dále, nad pramenem se pase dobytek 🫣.

Bohužel řeším ještě jeden obvyklý problém spojený s aklimatizací. Nemůžu do sebe dostat jídlo, z proteinových tyčinek se mi zvedá žaludek. Jím je tak, že si ukousnu a rychle ji zapiju jako tabletu. Samozřejmě energii hledám těžko. Zvládnu jednu.😱🤭🤪👈

no je čas na Tučkovou🦻

O půl páté se rozhodnu, ze do sebe nacpu nějaké jídlo násilím. Udělala jsem si rekapitulaci a nic moc – první den téměř nic, večer jsem do sebe zvládla dostat trochu zeleniny a tuňáka. Včera jsem v Elizondo zvládla jen rajče s trochu hranolek a tu polední amoletku. Už jdu téměř tři dny bez jídla. Já sladkomil první nedokážu ani cítit sladké. Pod stromem si udělám gulášovou a ta mě zvedne 🏋️‍♂️. Musím si to tady dát, je to deník 📝.

A pak honička za vodou 🚰. Potkám dva znavené poutníky

a bavíme se, že za kilásek je v mapě označena voda. No a co bys řek – není tam 😥. Jsou unaveni a nechce se jim dále. Ale já mám fakt už nedostatek, za 4 km další pramen. Před devátou zjistím, že není. Už se stmívá, musím kempovat. Věřím že řeka zaznačena v mapě asi o dva km dále tam bude.

Takže hladová, žíznivá, zuby taky nic… jdu spát. A jsem v horách a mám novystan, heč

Pa