GR11 5.8. To pude

5.den 5.8.2025
Km 30
Převýšení 1680 m n. m.
Konec nad Ochagavía

Daň za řeku, ráno je všechno mokré zvenku i zevnitř. Vydatná rosa a vlhkost od řeky za to může 🤣.
Prádlo mi neuschlo. 🤣Tak ponesu pár kilo vody navíc, ta koupačka za to stála.😘
Ráno už jdu s úsměvem… do prvního kopce, jak jinak 🤣.

Je fičák jako blázen. Sedím za šutrem a odhodlaná se postavit zklamání. Ve vesnici nad kempovištěm byla mapou slíbená (a samozřejmě neověřená) pitná voda. Bohužel je kohoutek nepřístupný a tak se tedy konečně odhodlám zkusit zašroubovat tu úžasnou novou láhev na filtr. A sedí. 🫣🙏🤞. Udělá mi to takovou radost, že do sebe nacpu malou čokoládovou tyčinku.

Včerejší úvaha mě naštěstí neopustila, myslím s tím počítáním kilometrů a honěním se za cílem v podobě majáku u Středozemního moře. Mít čas si sednout na stráň a koukat na kopce nebo do údolí, v klidu po cestě vysušit stan a spacák, nemyslet na to, že mě odpolední zevlování v městečku zdrží…

Jsou tam 😱

A tak to hned dneska rovnou začnu praktikovat, vlastně i vlivem okolností. Obchod v nádherném městečku Ochágavia otevírá v šest. Potřebuju nějak vyřešit obědy, včera jsem vyrazila všechny proteinové tyčinky. Jen mě tížily a zvedal se mi z nich žaludek, i když byly jen v báglu. Jen jednu jsem si nechala a tu jsem zvládla ráno 😶.

Vesničky a městečka jsou zde krásná, kamenná, mají fakt atmosféru.

Čekáme na obchůdek – pánové Jaro, Zdeno a dva mladíci asi se Švýcar. Bylo nás tam víc, ale tohle jsou naše batůžky.

Po výborné večeři s ovocem, rajčaty, olivami. a něčím jako schwarzwaldskou šunkou, jdu hledat místo na spaní. Opět spojeno s menší nervozitou, dost dlouho bylo, pro můj stan bez podložky, nepříjemné podloží. Nechci si ho hned zničit a podložka byla zakoupena a nevyužita, nechána napospas v albergue.

Ale najdu a spím v lese sama, trochu větru, trochu strachu a stíny a zvláštní tajemno, to mám ráda.
Dobrou lesní 🫣