Camino s mámou, den osmý
22.10.2023
Start – Sabaris 8,30
Cíl – Vigo 17,00
ubytování – Hotel OCA Ipanema
Dnes 28 km
Počasí: střídavě prší neprší a odpoledne neprší vůbec 😱, docházíme za sucha, no fakt 👀
V noci mi byla zima, musela jsem do bundy a ponožek. Hotely jsou zde v říjnu chladné 🤪👈.
Den jsme zahájily příjemnou snídaní s velmi příjemným majitelem v zástěře. Úslužným a přesto nevtíravým. Snídaně vlastně ani nebyla příliš bohatá, přesto to byl hezký ranní zážitek. Seděly jsme v tichém hotelu, den se začal teprve probouzet.
Vyšly jsme po půl deváté a uličky ještě trochu spaly.
S oceánem se rozloučíme procházkou kolem klidného zálivu Rías Baixas. Půjdeme kolem něj až do města Vigo, kde dnes budeme spát. Oceán nám bude chybět. Náramně jsem si to užily. Nejen dnes, ale všechny dny i podoby, které nám ukázal.
Ráno tedy vykročíme mimo značku Camina, trasa je téměř stejně dlouhá, a těšíme se. Za ten výlet okolo oceánu jsem moc ráda, jinak celý boží den zástavba a rušné cesty.
Provází nás počasí střídavě deštivo nedeštivo a baví nás to. Čas mimo sezónu je příjemný především nižším množstvím lidí, ovšem bere si i svou daň. Většina podniků je zavřená. Zpočátku to vypadá, že úplně všechny. A v dešti se venku špatně odpočívá. Uděláme jen dvě krátké zastávky na jabko a poslední proteinovou tyčinku napůl a šlapeme a šlapeme. Furt kolem nás někdo běhá nebo jezdí na kole, prochází se. Mnoho fotbalových hřišť. Bom Camino slyšíme často a je to příjemné. Oplácíme úsměvem sportem naladěným lidem.
A pak se to stane, v nohách máme 17 kiláků a spatříme ji. Zvenku ani nevypadá, ale to jídlo, co tam dělají a vůbec. Byla to náramně dlouhá a chutná pauza 🍷☕️🥪.
Sbíráme a přibývají
Posilněné dobrotami pokračujeme přímo po pláži. Písek je udusaný a jde se moc dobře. Mamka prostě miluje oceán a mušle. Takhle vypadá furt. Má těch mušlí asi osmset… já čtyři 😁.
Procházíme kolem malinké plážičky a už to nevydržíme. Šlápneme si bosou nohou do Atlantiku a byla do krásná přestávka. Ve tři nám k tomu ještě vysvitne na chvilku sluníčko. Uvědomuji si, že už od oběda neprší. Kdybych si ráno nepsala poznámky o dešti nedešti, ani už bych nevěděla, že pršelo. Samozřejmě, že se jde o poznání příjemněji a tak to vydrží až do ubytování.
Mamka jak jinak, že 🙈
Poutník 👞👞
Přála jsem si jít kolem přístavu, ve Vigu je fakt veliký. Ale vlastně vidíme jen průmyslovou zónu z hlučné cesty a z přístavu jen budoby, jeřáby a občas kousek lodě.
Stoupáme k hotelu a zajdeme si okolo, podívat se na historickou pevnost ze 17. století Castelo do Castro, která nabízí krásný výhled.
Tak nakonec vidím i ten přístav.
Pro info, večeře v sámošce 🙈. Nefotím, je nudná. Chleba, sýr, gumoví medvídci 😁.
Včera večer jsme pro jistotu objednaly ubytko na 5 dní dopředu. Mnoho albergues je zavřeno a hotely plné. Třeba ten pro dnešní spánek jsem hledala hodinu. Vigo má spoustu hotelů a téměř všechny jsou obsazeny.
Plán na tolik dní dopředu představuje rozhodnout se, kolik denně ujdeme. Jdeme v předstihu a nechceme trávit více dnů v Santiagu. Stačí nám tam ten jeden, poslední. Také jsme chtěly využít albergue ve starém klášteře, které je poutníky velmi doporučované. Je zhruba 30 km před Santiagem. Sezónu by měli končit až 31.10. Všechny tyto informace ovlivňují naše rozhodnutí. Zvolníme tedy a budeme putovat až do konce. Ubytování jsme si naplánovaly v rozestupech pod 20 km, aby nám to vyšlo akorát do soboty. Tu strávíme v Santiagu a v neděli frčíme domů. Letenky už máme koupené pár týdnů. Navíc mamka říká, ze má s koleny hezký vztah. Prý k ní neustále promlouvají 😁. Byť tedy šlape svižně a dlouho a vůbec, proč to hrotit. No ne?
Tuhle paní jsme dnes potkaly, tak přeji krásné sny
…Pojď si proň, ty polednice,
pojď, vem si ho, zlostníka!“
A hle, tu kdos u světnice
dvéře zlehka odmyká.
Malá, hnědá, tváři divé
pod plachetkou osoba;
o berličce, hnáty křivé,
hlas – vichřice podoba!
„Dej sem dítě!“ – „Kriste Pane…
