Cesta do San Diega

Balení báglu… Všichni mají tak úhledné fotky. Tak tady je ta moje 😄.

Před cestou:
Dny před odjezdem provázela nejistota spojená s pěknou dávkou protivnosti a sebelítosti. Děkuji všem statečným, kteří mou nervozitu snášeli. Koronavirus nám lidem, tudíž také hikerům, pěkně zavařil.
Bála jsem se, že hned na začátku budu muset ustát konec. Asi prima životní zkušenost. Nicméně jsem ráda, že jsem odletěla a potýkat a obohacovat se nechám zkušenostmi až tady, v USA.

Příprava? Jako obvykle nic moc. Naštěstí si vždycky nějak poradím. Někdy na to bohužel až moc spoléhám. A mnohokrát to není dobré. Tento druh pojetí života, samosebou, disponuje výhodami (pro mě převažují 🙏) a nevýhodami.
Takže, celkově příprava v součtu cca 14 dní, většina záležitostí řešena za pochodu a na poslední chvíli. Bohužel mou chybou způsobeno. Příliš jsem spoléhala na termín nástupu na PCT v květnu a change termínu v lednu prostě nevyšel (teď jsem moc ráda). Můj den je 14. března a finiš s pracovními záležitostmi byl náročný. Dva měsíce byly natěsno.

Samotná příprava vypadala tak, že jsem přečetla dvě knihy, tři blogy, nějaké články a nadchla se.
V Praze jsem vtrhla do nalehko.cz, okoukla co potřebuji, sedla jsem si do kavárny, posurfovala, rozhodla a vrátila se nakoupit. Lidi z nalehko.cz byli skvělí. Doporučili mi v Praze obchod, kde seženu boty, které chci na trail, tak to bylo při jednom.
Další důležitou položkou bylo oblečení. V Ostravě mě v tomto ohledu komplet oblékl Sport Hlubina. Parádní přístup, poradil, pomohl, trpělivý. Nakoupeno. Batoh přes internet dorazil do dvou dnů a bylo vyřešeno. Pár drobností dokoupím v SD.

Trochu mi chybí příprava znalosti samotné cesty. To se patrně projeví později. Věřím, že to nějak dám. Aplikace Guthook’s vypadá slibně.

Cesta:
10. března odjezd do Prahy a ráno 11.3. v pět odbavení, vše bez problémů. Let do Paříže proběhl v pohodě, nezaregistrovala jsem žádná zvláštní opatření. Sem tam rouška, jinak klid. Na letiště v Paříži jsem byla připravena mapkou staženou z Google Play. Vše vycházelo hladce a šest hodin čekání zpříjemněné čtením a surfováním uteklo jako voda. Let z PAR do LAX byl fajn. Vzhledem k situaci dost prázdných míst. Seděla jsem sama na trojce a většinu času prospala. Pár vyřízených emailů, chatování. Celkem to uteklo, musím říct. Byla jsem ráda, že jsem se vyspala, protože na letišti v LA bylo potřeba být soustředěná.
Nechápu, ale o PCT ani jeden člověk, který se mnou na letišti mluvil, neslyšel. Kolik takových, jako já, už tam muselo projít? 😱 Takže mě čekaly celkem tři pohovory na téma, co budu dělat v USA. První úředník si mě z běžného místa pro pohovor převedl do jiné kukaně a tam mě vyslýchal. Průběh celkem ok. Doba trvání cca 10 min. Tímto jsem myslela, že je imigrační za mnou, ale ejhle… Další přepážka a další imigrační. Tam už to bylo náročnější. Vůbec nechápal proč lezu někde do divočiny na půl roku a co tam budu dělat. Ukázala jsem, co jsem mohla – permit, účty v bance, cash a podobně. Jeho zmatení bohužel přetrvávalo. Poslal mě tedy chodbou B, která vedla k dalšímu výslechu. Tentokrát i s vybalováním báglu a znovu ukazováním účtů a bance, permit… Zprvu jsem byla jemně nazlobená 😡, protože nás tam nechali dlouho čekat a odlet se blížil, ale nakonec to bylo dobře. Vyšel na mě sympaťák. Byl v pohodě. Vše prohlédl, řekl mi, že jsem krejzy. Prý, jestli se nebude manželovi stýskat, tak jsem ho upozornila, že jsme spolu 20 let. Řekl jen aha 😄. Na závěr mi popřál hepybrzdej (všímavý hoch) a šla jsem. Uf. Za mnou hodina a půl minimálně.
Ještě, že je letiště v LA přehledné, za chvilku jsme našla svůj vstup, všichni byli velice ochotní mi pomoci, navést mě, poradit. Tak jsem před odletem stihla ještě bagetu a kafe. Nicméně ze tří a půl hodin času pro přestup k dalšímu letu byla naráz pouze hodina. V LA doporučuji najít lety s delším přestávkou k navazujícímu letadlu. Alespoň, pokud se chystáte být v USA déle. Třeba půl roku. 😊
Let z LAX do SD kraťoučký a pohodový. Vzhledem k tomu, že to byl již let vnitrostátní, nikdo si mě nevšímal.

Výhodou bylo, že moje lety nepodporovaly možnost projít bez znovuodbavení. Vyzvedla jsem vždy bágl a dala k odbavení znovu. Menší riziko zatoulání, řekla bych.
V SD jsem byla po 24 hodinách někdy k půlnoci. Takže rychle taxi do hotelu a uf. Oddech. Spánek.

Na žádném letišti jsem nezaznamenala nějaké zvláštní opatření. Jsem moc ráda, že jsem nemusela obcházet žádná nařízení (neuměla bych to) a prošla jsem v dobu, kdy to ještě bylo v pořádku. Za pět dvanáct – velké štěstí. ♥️

Původně jsem totiž počítala s hostováním u Frodo a Scout. Úžasných trail andělů. Ale až po objednání letenky jsem zjistila, že začínají hostit později, než je můj termín.
Dobré rozhodnutí, vzhledem k situaci, nepřebukovat odlet z ČR na jiný termín. Jsem ráda, že jsem tady, v San Diegu.

pa