86.den 7.6.2020 Yosemity

37km
Somewhere in the Sierra Nevada

Balíme při -3. Opět nazouváme dřeváky 🥶. Večer jsem si nepovolila u promočených bot tkaničky, navíc boty zmrzly podivně zahnuté. Ráno se s nimi trochu peru. Vyhraju. 😁 Pch…

Z rána je má chůze velmi svěží, potřebuji se zahřát. Zima mi byla už v noci, tak jsem promrzlá. Navíc si už po padesáti metrech namočím botu. Ale jen jednu, a jen trochu. 🙃
Jdu tak rychle, že mi ani Catch nestíhá. Těším se na sluníčko, až uvidí níže do údolí a na mě. A netrvalo to dlouho.
Zvolním chůzi a užívám si.

Údolím kráčím mrazivým ránem mlčky.
Je to kouzelné ráno. Uvědomuji si zvuky kolem. Hlasy ptáků, vítr a hučení řeky. A pak se píseň promění. Vítr utichne a řeka se vzdálí. Nebo je v rovných dílech cesty tichá. Jen lehce plyne.

Občas se vrátí do korun stromů studený vítr a ševelí. Ten zvuk mám ráda. Nějak mě přitahuje. A nebo se koryto řeky zúží a vodě se vrátí hlas.

Taky se stane, že je ticho. Zní jen ptačí zpěv.
Tak zapojuji více oči. A to je pastva pro foťák. Mám potřebu zachytit každé kouzelné místo.

A tak se objevují zvuky nové, duté. Nárazy mých nohou do překážek na cestě, do kamenů a šišek. 🙃 To jak nesleduji zem, ale zírám kolem sebe.
A zvěř je tichá, vidím ji a ona vidí mě. Svišťi, veverky…
Pak tihle, jen na chvíli zvednou hlavy od snídaně a sledují, kdo prochází kolem. Aaaa další PCT hiker.

A když klesáme prudce dolů, líné meandry se změní v masu řvoucí bílé hmoty a přehluší úplně všechno. Voda si vezme part jen pro sebe.

Líbí se mi ta změna zvuků kolem. Orchestr.
Bez sluchátek. To je ono. Mobil to věděl, proto mě zlobil. Zlobí.

Nenechte se mýlit krásným počasím na fotkách. Celý den mám zmrzlý nos.
Dopoledne se teplota udrží na 5 stupních.
A to je moc dobře. Procházíme lesy s množstvím močálů. A komáři jsou zalezlí. 😂 Odpoledne vidím na teploměru deset. Ale studený vítr se ze všech sil snaží pomáhat a pocitově teplotu snižovat. A komáři stále spí. 😁

Tak se mi odpolední kopec šlape moc dobře. Stoupání pozvolné, teplota turistická, oblečení vyhovující. Dnes velmi jednoduchý trail.

S Catchem se občas dojdeme, prohodíme pár slov a zase se rozejdene. Držíme se pár set metrů u sebe.

Přestávky máme společné. Jednu kratší, když vcházíme do rekreační oblasti. Vše je tu tak nějak civilizované. Chatky, cesta, stoly, schovky pro jídlo, ať na něj nemohou medvědi… Tak nás to prostředí vyprovokuje ke svačině.

A druhou, obědovou, půlhodinovou. Na tortillu s Nutelou 😋

Těší mě procházet územím tújí ❤️

Dnešní brody opět suché 🙃. Nepočítám-li ranní dva prsty levé nohy.

Odpoledne jdeme vstříc mračnům, tak uvidíme, co z toho bude.

A bylo. Zmrzlý sníh padal z nebe. Rázem teplota spadla na nulu.
Později se slunce přidalo. To aby bylo jasno, kdo je v červnu důležitější. Jakoby říkalo: „Hele tak jo, ale jen na chvíli.“ A paprsky pronikající do lesa půvabně nasvítily padající bílé kuličky a pro jistotu je hned roztavily. 😎
Celkově hezký obraz jarních hor.

Sníh se udržel jen na vybraných místech.

Přívětivé jaro naposledy dovolilo sněhu se ukázat. V červnu 🙄. Snad to s tou dobrotou nepřežene a zítra budeme mít nad hlavami modro. Nebo třeba i šedo, jen by na nás nemuselo nic padat. Čeká nás pass.

Při večeři stále lehounce sněží. Ale je to jen takový zmrzlý sníh, co nepromáčí. Je pět stupňů, stejně jako včera večer, přesto tolik nespěcháme. To proto, že nejsme promočení a promrzlí.

Mám asi tak bilion fotek. Je to tak vždy, když mě potká něco nového. Dnes jsou to Yosemity. Pamatujete, jak začínaly brody a my jsme se s Catchem natáčeli u každého potůčku? Pak už ani nad kolena 😂. Tak tak nějak…

Dnešní Yosemity jsou úhledné a čisté. Někdy jsem měla pocit, že jsem v městském parku. Dokonce, i když leží na zemi větve a stromy, působí uklizeným, zameteným dojmem. Možná se mnou ladí více ta divokost Sierry minulých dní. Trochu pocuchaná a neúhledná.
Ale Yosemity, to je zážitek. ❤️ Pro oči, uši i duši.

Těším se, co mi přinese zítřek a vy?

Dnes si dělám poznámky celý den, to jsou pak příspěvky trochu delší, doufám, že to některé účetní z Frýdku-Místku ocení.