51.den 3.5.2020 Kámoš🤘

21km
Somewhere in the mountains

Kolem dvanácti se dostaneme zpátky na stezku. Odveze nás trail angel, který na fb zveřejnil, že už na nic nečeká a startuje letošní PCT andělskou sezónu ♥️.
Vysadí nás a zpátky do města veze další hladové a nemyté kebule.

Dokončíme asi 10 km cestu skrz větrné turbíny, které jsme opustili včera.

U trailu straší had. Že se mu na té větrné hůrce chce jen tak ležet.
Video trochu cuká, to jak do mě narážel vítr. Had nemluvil, měl by se polepšit, potom ta videa za nic nestojí 🤪👈. Nicméně, když se zasoustředíte, můžete slyšet chřestění.

A potkáváme další kebule, to je paráda. Parta asi pěti mladých hikerů. Před Kennedy Meadows se začínáme rojit.

Sejdeme z kopců plných vetrníků k dálnici a zatížíme vodou batohy již zatížené jídlem. Další vodní zdroj je za 27 km.

Jenže, ta velká těžká věc je sice fakt těžká, ale je plná jídla. Dobrého jidla.
Možná je to kámoš. 😁
Ale… možná… by mohla mít nožičky, ta věc, třebaže kuří 🙏.

(Jsem na dobré cestě, co říkáš, Peti? Ale láska, to ne, to ještě ne…😂, na to je brzy 🙊)

Potkáváme hikerku z Japonska. Je to milá slečna. Jsem ráda, že s námi dnes zůstává. Vnesla do skupiny příjemnou energii.
Vlastním jmenem Aoi, hikersky Skyscraper.

Vystoupáme na protější horu, která již nedisponuje turbínami, ale vítr si ponechala. Chvíli hledáme dobrá místa pro stany, kde tolik nefouká.
Já jsem si vybrala toto.

Moc větru ke mě neproklouzne a večer mi s hvězdami nad hlavou svítí do usínání také červená světýlka vrtulek na protějším kopci.