37.den 19.4.2020 Na chvíli zase tři

18km
Somewhere in the mountains

Dnes pohodička pohoda. No, i když, šest dnů bez sprchy 🤪🤪🤪. A ještě tak tři k tomu přibudou, to bude paráda. Snad se vzájemně neodrovnáme tělesnými pachy 😱.

Vyrážíme v deset 😂. Ráno ještě sníh, ale zapříčiní jen mokré boty a ponožky. Není hluboký, tak se jde dobře.
Sluníčko, příjemná cesta, projdeme celý úsek s Wolfem společně.

Je neděle, potkáváme mnoho výletníků.
Opět mimo signál. Už je to hodně dní. Píšu domů SMS a nechám ji viset, pro klid. Třeba se někde prodere. Myslím na to, že zítra má Eliška narozeniny. Pravděpodobně budu bez signálu. Vím, že to pochopí, ale mrzí mě to.
Na Cavemana narazíme až odpoledne v kempu. Máme radost.

A tak se nějak přihodilo, že jsme zase spolu – Wolf, Caveman a „Zína“. Chvíli to tak zůstane.

Večeře. Jídlo na strom a spát.

Joooo vlastně… 400mil přátelé. 👍👍👍👍
640 km 🙉🙈🙊 v nohách.

A obrovská pinecone. Wow…