28.den 10.4.2020 Mokro, kam se podíváš

24km
Somewhere in the mountains

Našli jsme se. hurá hurá

Vstát a obléct se do mokrých věcí se přemlouvám asi hodinu. Ty jediné suché si musím uchovat na spaní. Taky bych nikdy nevěřila, jaký obsah má můj močový měchýř. Věřte, že když se vám chce fakt hodně moc moc moc, tak máte ještě tak 4 hoďky čas.🤪

Potřebuji mít alespoň nohy v suchu, tak vytvářím opatření. Nevydrželo dlouho, ale to ještě v tuto chvíli netuším. Tak jsem na sebe hrdá, že je nutná fotodokumentace.
Trochu jsem to stáhla, snad neodkrvím končetiny.

Vzpomínám, když jsem byla s mamkou a holčičkama na horách v Itálii. V kempu. Celý týden pršelo, boty neuschly nikdy. Krátké pauzy bez deště nestačily. Měly jsme pro sucho v botech stejný systém. Když nám došly svačinkové sáčky, dávaly jsme jim na ty krátké nožičky pytle na odpadky :-D. Po čase se jim úhledně zabalené nožky odhalily a vypadaly srandovně. ❤️
Musela jsem tu fotku najít. Teda Renda, díky 🙊

Stále sněží, ale přes mraky je vidět slunce. Když dokáže vytvořit jemný stín mé osoby, přistihnu se, jak se promočená a zmrzlá usmívám. Jsem pako.

Za chvilku docházíme k Lukášovi. Jsem ráda, že je v pořádku. Jen se z něho stala ovce. Nu což. Až bude hlad…
(„…sníme psy“) 😂 https://youtu.be/z5mugnOQDyg

Wolfovi se jde dobře, tak nečekáme a jdeme dál. Lukáš nás dožene.

Sněžení se stává intenzivnější a čím jsme níže také mokřejší.

Wolf si vždy dává poctivě přestávku na oběd. Moc jsem ji ocenila. Většinou cpu přes den jen sladkosti narychlo a pořádné jídlo až večer. Dávám si s ním pauzu taky. Musím uznat, že místo oplatku mi tortilla s tuňákem vyhovuje víc. A taky teplé miso s kořením od mámy ❤️.
V tu dobu padal tak mokrý sníh. Seděli jsme pod keřem jak poslední boraci, musela jsem to vyfotit.

Lukáš nás mezitím došel, tak jsme pokračovali společně. Tentokrát mi na rovinu potvrdil, že měli v úmyslu celý úsek přeskočit. Dnešní i včerejší. Asi na to teď oba myslí.

Přesto se snaží mít dobrou náladu. 😊 A je to těžké. Jsou skvělí. Budou mít o čem vyprávět. Poctivě jsem jim k tomu vyprávění vytvářela obrazový doprovod. Zítra bude dobře. Dnes to musíme zvládnout.

Jsem moc ráda, že šli se mnou. Zítra plánujeme easy day. Byly to náročné dva dny.

Vlastně jsme procházeli krásný úsek trailu, mrzí mě, že jsme si ho nevychutnali. Byli jsem tak moc promočení a zmrzlí. Měla jsem mokré i nepromokavé kousky oděvu. Nepromokavé kalhoty jsem musela sundat, byly tak těžké, že se v chůzi vysvlékaly. Ty turistické pod nimi už stejně byly mokré tak jako tak.
Chvíli jsem je nesla v ruce. Zrovna nás čekaly brody řekou. Hledali jsme místa, abychom prošli bez nutnosti vstoupit do ledové vody. V jednom případě se muselo skočit z kamenů na kámen, celkem daleko. Hodila jsem kalhoty na druhý břeh, ať mám ruce volné k nápřahu. Tak jsem se dlouho připravovala ke skoku. Znáte to? Už už už… teď teď teď, až kalhoty začaly pomalu sjíždět do vody. A z přemýšlím přemýšlím bylo hop hop hop. Na poslední chvíli, řeka už je unášela. No a bylo preskočeno i vypráno.

AccuWeather sliboval odpoledne sluníčko a nic. Párkrát se pokoušelo prorazit, vždycky boj s mraky prohrálo. V pět alespoň přestalo pršet. Přestože jsme úplně duchr, je to úleva. Tak moc se mi líbí dramatické nebe. Konečně mohu bez obav vytáhnout foťák.

Dnes spíme v cabin. Jsem ráda, že už jsem ve spacáku a je mi teplo.

Bilance: absolutně všechno mokré, po pádu roztržené kalhoty i bunda. Moje nejdražší kousky. Hlad jako blázen. No, ani šatit ani živit.

Pa