169.den 29.8.2020 Čtyřky a nuly

40km
Somewhere in the mountains

Vstanu v šest a jsem na sebe pyšná. S Robertem (chlapík od vedle 😁, chlapík ze sousedství) se dáme do řeči. Je velice milý a má zraněné prsty. Od Lake Tahoe nosím antibiotickou mast, která mi zůstala z nemocnice. Snad mu trochu pomůže. Prsty má zalepené, ale barva viditelných částí vůbec nevypadá dobře. Snad zranění nepodcenil. Zjistím to ve Stehekin, kde se setkáme.
Drobné info pro seznámení.
Robert je Němec, žil v rakouském Grazu, manželka Slovenka. Nyní, už mnoho let, bydlí v Seattlu. Jde sekci PCT – celý Washington.

Bez rosy a 10 stupňů.
Mám tak mastné vlasy. Na smaženici už mi chybí jen jedna ingredience. 😁

Na ranní stoupání pouštím Linku, rovnou. Ti dva mě zaujali a především potřebuji mluvené slovo. Písničky, které jsem si stáhla už mi vymlely takovou rýhu (rozuměj paměťovou stopu) v hlavě, že musím dát prostor mozku, ať ji trochu zacelí. Jednoduše, už je nemůžu ani slyšet. 😂

Opět stoupám úžasným lesem. Stromiska, mech a tlející dřevo. Spadlé kmeny obrostlé mechem. A vůně vlhkého dřeva a hub. Přítmí a chlad. Kouzelné místo.

Láska 💚

Musím přestat fotit hřiby, potřebovala bych na ně separátní paměťovou kartu a zvláštní blog věnovaný jen jim.
Vzorky

Potkáváme se s Robertem.
Má vybitý mobil, nedopatřením ho spouštěl v kapse a já mám plnou druhou powerbanku. Nabízím ji k užitku, zítra budu ve Stehekin nabíjet.
Předá mi ji na další pauze, budu mít obědovou, určitě mě dojde. Domluveno 👍.

Do drbárny přibyly nějaké novinky 😁
Je to sympaťák 👍!
Má přátelé v Praze 👍!
Miluje české švestkové knedlíky 👍!
A chtěl mě vyfotit 🙈.

Dnes vůbec po delší době potkávám pár sekčních hikerů, kteří se zastaví a chtějí si povídat. Pro mě, extroverta, je to příjemné. A když nemám zrovna den, vždy mě to na chvíli rozveselí.
Vlastně mi stačí, když na sebe třeba zamáváme nebo se pozdravíme.

Odpoledne si pouštím ušetřeného Fieldingova Toma Jonese. Je nahrán jako rozhlasová hra. Obsazení mě baví. Když slyším všechny ty hlasy, vracím se do dětství, do časů těch velkých jmen.
Třeba: Němec, Munzar, Kolářová, Brousek, Přeučil, Stašová, Trojan, Haničinec, Pavlata, Navrátil, Vránová, Dolejšová, Merunková…

Robert končí po 30km. Já jdu o deset dále.

Opět celý den bez signálu.

4 a 0
Tenhle díl od města k městu má tak krásně rozložená kempoviště po 40ti, všimli jste si?
Před dvěma dny jsem překročila 4000km. (Uvědomila jsem si to až dnes. Čtyři tisíce kiláků. To je mazec, přátelé.)
A zítra mě čekají jen 4 km na dirt road, kde je autobusová zastávka.

Doufám, že slibovaný autobus pojede. A taky, že Stehekin bude disponovat volným pokojem pro znavenou hikerku. 🙏

Večeře jakoby nic. Prý dvě porce, píšou na obalu 😂. Haha.
Dobrou 🧡💛💚💙