100.den 21.6.2020 Někdy to nejde…

32km
Somewhere in the mountains

Nechce se mi. Ani vstávat ani chodit. Naordinuji si kratší den. Na trail vykročím až 8,15.
Po pár kilometrech zjistím plný signál. Využívám toho a volám domů. Jako, že jsem v pořádku. Ne jako, jako určitě 😂. Ráda volám z trailu, když mám tu možnost – baterie, signál, doma není ještě noc, dotyčný vidí trail v přímém přenosu…

Kačka mi poslala video se zatopenou zahradou. Ani pořádně nevím, co se doma děje. Tak buďte všichni v bezpečí! Vy, tam v Česku… I vy, tam na Slovensku. 🙏

Vzápětí zjistím, proč taková síla signálu. Procházím lyžařské středisko. Vlastně dvě střediska. Výborné pokrytí, musím říct. Ale jinak mám tato místa raději s lyžemi na nohou. Dolů jízda, nahoru šlepr. Takhle to byly dva kopce po svých. 🤪
Druhý už musím mít několik berliček. Hudba, robot, Lysá. Je to dlouhý kopec, tentokrát jdu na Lysenu z Ostravice. Vzpomínala jsem, jak jsme s rodiči chodili od vlaku, přes Butořanky. A v Šantánu jsem si vždycky dala zelňačku. ❤️ A někdy, když měl známý Standa službu, vzal nás na věž. A vždycky říkal, že si mě vezme. A já jsem z toho jako malá měla srandu. 😂

Dojímá mě to, procházet takovým místem v létě, i v Rakousku. Všechny ty věci si musí připadat tak nepatřičně…

Co už asi všechno viděl, slyšel, cítil, zažil…

Po 32 km dorazím do cíle. Dívám se do mapy. O pár kilometrů dál je také místo pro stan i s vodou…
Ale včas se zabrzdím. Musím si vytřepat z hlavy to moje: tak ještě kousek. A pak ležím ve městě a promarním 5 dní. Protože rychle…
Jsem unavená. Je načase sundat batoh. Končím v šest na krásném místě a ještě je teplo.
Večeře v sedm 🥰. Dnes se podávaly brambory s kuřetem. Mám místo s nejlepším výhledem.

Mám čas se umýt v potoce a pořádně, fakt pořádně, si vyčistit zuby. 😁

Dnes celý den bez asistence komárů. 🙃

Spím jen v prvním plášti stanu, síťce. Mám oči plné hvězd.

Dobrou