26.4.2022 Lukla
start 2860 m n. m. Lukla
cíl 2840 m n. m. Monjo/lodge Mount Kailash
převýšení – cca 350 hore 350 dole
kilometrů – 15
Hodinky naměřily cosi. Aplikace všech se dost rozchází 😂. Budu tedy využívat měření hodinek pro kilometry a převýšení budu brát z rozpisu Alpiny, hodinky velmi nadsazují. Dělají ze mě borce, bohužel nezaslouženě.
Budníček o půl páté. V pět vyrážíme na letiště.
Počasí je parádní, máme velkou šanci, že do Lukly odletíme. Odlet na čas, konečně ani v plánovaný den odletu, není samozřejmostí. A právě počasí za to může. Přesto, že je modrá obloha, dlouhé čekání u letadla trochu napětí způsobilo.
Při čekání sedíme v pidi autobusu a koukáme, jak se rozrůstá skupina letištních pracovníků před letadlem, které je to naše. Takový brífing, tak si uvnitř říkáme, že si snad nevysvětlují, jak se ta věc řídí. Trochu to tak vypadá.
Pak konečně nastupujeme. Malinké roztřesené letadlo z českých Kunovic nás přenáší na jedno z nejnebezpečnějších letišť na světě, na letiště Tenzing-Hillary v Lukle, do výšky 2860 m n.m.
V kostce: přistávací dráha má 500 metrů, přistání podporuje sklon 12°, vzlet podporuje sklon 12°. Z jihu strmý sráz, ze severu kopec. Nějaké nehody se staly, podmínky pro piloty byly zpřísněny. Dráha byla zpevněna teprve na začátku 21.stol. Na letiště létá také česká L410 a vyšla na nás :-).
Kunovická L410. Česká stopa v Nepálu. Objektivem zachycen také pilot.
Letadlo ověřeno u Reného. Připisuje zajímavost, jak jinak, tak se tedy podělím:
V Nepálu jich je dost. Má docela malou vzletovou a přistávací dráhu, proto tam taky létají.
Dokáže přistát bez problému i na trávě.
Cestou – puls vypadá dobře, žádné drama se nekoná.
No a kdyby přeci – obrázek vydá za tisíc slov, takže ani abeceda v podobě rozsypaného čaje nás nezastaví ve správném užití tohoto papírku.
Výhledy nádherné, lákají…
Lukla. Fakt je ta přistávací dráha krátká 🙈.
Po přistání nastává absolutní euforie u všech z výpravy. Na snídani úžasná sherpa stew a jdeme vstříc krásným horám.
Je nám jich líto, ovšem nenosit může znamenat být sežrán (Sůl, máte někdo sůl? Já mám plný sáček. Tak se vzájemně osolte… – ach ty asociace).
Mají na sobě rány po nákladech, někteří dostávají lanem, na kterém je uzel. Někteří bídně nevypadají, ale je jich pomálu.
Kolem 14,00 začíná pršet , ale jen tak na oko.
Celý den vesničky
Kopce mi dávají zabrat, bohužel to nemůžu svést na nadmořskou výšku. Jsme vysoko jen necelé tři tisíce metrů. Kondice je jednoduše v háji, ale užívám si to stejně. Himálaje. Překrásně krásné.
Doplížím se nahoru. Tedy nahoru. Nadmořská výška je téměř stejná jako v Lukle. To je nějaké divné 👉🤪. To je podvod.
Sprcha a záchod na pokoji. Pecka. Sprcha sice studená (ledová), ale je. V lodžích se netopí, spacák by měl stačit.
Teploměr v cca 5 odpoledne v restauraci 👉🤪.
Večer nás Kuba seznamuje s prvky aklimatizace.
Nahoru do base kampu Everestu půjdeme mnoho dní, zpátky tři.
Měli bychom hodně pít, čím víc červených krvinek – tím víc nosičů kyslíku. To bude výzva, obvykle piju asi 2 deci denně (a to ještě portského 🍷)
Možná nás čekají živé sny a víc návštěv na toaletě.
Krev z nosu je běžná. Dobré je nosit šátek přes pusu, ať se trochu zvlhčí dýchaný suchý vzduch. Alkohol už ve vyšší nadmořské výšce neprospívá. Pokoříme tedy sedmičku portského z mého batohu. Moc práce nám to tedy nedalo.
Jakub má oxymetr, tak měříme saturaci. Měla jsem dobrou, myslím 98 nebo 96.
Pp
Vůbec to nevypadá, že to píšeš s odstupem 🧡