11.-12.5. 2022 Káthmándú – Boudhanath, Patan Darbar, Pashupatinath

11.5.
Čekal nás den napěchovaný kulturou, historií i dobrým jídlem a pitím.

tak já začnu třeba tím jídlem 😁

stůl po náletu turistů dychtivých dobrého jídla

oběd indický

Kulturní historické památky dnes navštívené jsou všechny součástí světového dědictví UNESCO. Byly tři a byla to pecka.

Boudhanath

Boudhanath je největší stúpa v Nepálu. Má velký význam nejen pro budhisty, ale také pro uprchlíky z Tibetu. Občas je proto nazývána „Malý Tibet“. Zemětřesení v roce 2015 neminulo ani tuto stavbu a samozřejmě se na ní podepsalo. Poškodilo ji jako mnoho jiných historických památek v Káthmándú. Boudhanath byl mezi těmi, kterým se dostálo opravy a za rok a kousek byla znovu a slavnostně zpřístupněna veřejnosti.
Stúpa je kruhovitá stavba, okolí této je pro volný přístup uzavřeno. Vstupujeme bránou za vstupné a vydáváme se zleva obejít tuto obrovskou bílou věc důležitého náboženského i historického významu. Kolem stúpy je celá řada staveb i krámků s cetkami. Také lidí samozřejmě. Mnoho turistů s foťáky a ochotou utratit peníze za nabízené zboží. Taky jsem mezi nimi – s foťákem i penězi. Obchodníci s kterými jsem komunikovala byli příjemní a nevtíraví.

Mantra stúpy Boudhanath – Óm mani padmé húm – nám pomáhá očistit se od negativních emocí, třeba pýchy, žárlivosti, ignorace, chamtivosti, nenávisti…

Zachytit velikost té obrovské stavby neumím, tak mi jednoduše věřte. Je fakt big 🙈.

dojemné záběry z jednoho z tibetských chrámů postaveného okolo stúpy Boudhanath

Na fotce je kavárna, kterou jsme uzavřeli návštěvu Boudhanath a v níž jsme si dali výše zobrazené dobroty. Jak už jistě víte, stúpy se obcházejí zleva a cestou do kavárny jsme načali druhé kolo, jelikož se nachází těsně za bránou, která slouží pro vstup i výstup z oblasti stúpy. Při odchodu z kavárny jsme stúpu obkroužili znovu, ať poctivě zachováme obcházení zleva. Možná úsměvné, pro někoho, ale my to brali jako úctu k tomu místu.
Kavárna byla rozlehlá, čistá, voňavá a příjemná.

REDUCE REUSE RECYCLE – bylo to trochu jako zjevení – good job 👍

ňam i mňam

Patan Durbar

Náměstí Patan Durbar, centrum hinduismu i buddhismu, je historický komplex s mnoha nádvořími, chrámy a starými obytnými domy. Asi není překvapením, že v jednom ze starobylých paláců sídlili už starověcí králové. Náměstí bylo také těžce poškozeno zemětřesením v dubnu 2015 a samozřejmě jde o památku UNESCO.
Je zajímavé prostorem procházet a vnímat genius loci toho místa. Fotky nezprostředkují atmosféru tolik jak bych si přála, tak jen zkuste.

Pashupatinath

Hinduistický pohřební komplex s nejstarším chrámem v Káthmándú. Jde o velmi rozsáhlý prostor plný chrámů a jiných hinduistických staveb. Do chrámu se nepodíváme, tam mohou vstoupit pouze hinduisté, ale prohlídka komplexu byla dechberoucí. V mém případě doslova.

Především jde o místo určené k pohřbívání, ale také umírání. Přirozené a surové přijetí smrti hinduistů ve mě vyvolávalo směs zcela protichůdných pocitů. Ovšem respekt nakonec jednoznačně převládal.
Hinduisté věří v reinkarnaci, které dosáhnou prostřednictvím ohně a vody. Velmi zjednodušeně řečeno. Proto se nacházíme na břehu řeky Bágmátí a proto je kolem plno kouře z právě probíhajících kremací pod širým nebem. Všudypřítomný prach a špína celý dojem znásobují.
Přímočaré pojetí obřadu tak silně kontrastující s všudypřítomnými odpadky působí bizarně. Pro Evropana na první pohled absence důstojnosti působí zprvu šokujícím dojmem. Pak si ale uvědomím, že škrobenost nemusí vždy znamenat úctu a jednoduše se uvolním. A také poctivě pozoruji, snažím se pochopit a negativní pocity ustupují. Možná takový obřad v sobě skrývá více čistoty a pokory a také lidství, než tabuizující obřady, které známe my. Možná! Jednoznačně nejsilnější zážitek z Káthmándú.

Zírám s otevřenou pusou a zajímám se. Naštěstí je Kuba informacemi vybaven a sdílí je.
Kremace probíhají na pohřebních stupních, které se nazývají gháty. Ty jsou rozestoupeny kolem řeky Bágmátí v blízkosti chrámu. Čím blíže chrámu jste, tím více peněz na pohřeb máte. Easy! Dříve vzdálenost od chrámu určovala příslušnost ke kastě, nyní místo kremace zajistí peníze. Čím více jich máte, tím blíže chrámu jste, tím více dřeva si můžete koupit. Pohřeb buď provádí kněz, nebo je obřad na příbuzných. Jeden takový sledujeme. Pozůstalí diskutují co a jak udělat, jak postupovat. Budí to dojem účasti na meetingu, také tento průběh může vyvolávat pocit, že pozůstalí vlastně ani nemají čas truchlit. Ale možná v tom je ta síla obřadu. Líbí se mi ta normálnost. Ovšem, určitě to tak není vždy. Přítomnost kněze dodá obřadu asi trošku jiný charakter. Nutno zmínit, že při sledování se ve mě mísí pocit zvědavosti, fascinace a ochoty obřad sledovat a navíc ho fotit. Což je také spojeno s jakousi mírou nedůstojnosti, kterou mohou turisté, včetně mě, svým chováním pociťovat nebo způsobovat. Ale zatímco z indického Váránasí by nás patrně vyhnali, tady si nikdo nikoho nevšímá resp. jsme součástí. Vlastně jsou zde turisté zdrojem příjmu, za vstup jsem zaplatili 1000 rupií. Ale zpět k obřadu. Zbytky dřeva a ostatky jsou pak, až je dokonáno, vhozeny do řeky. Řeka je fakt špinavá, plná nepořádku, dřeva a ostatků lidí. A také lidí žijících, kteří se v ní koupou. A také to má svůj význam. Sbírám respekt k jiné kultuře a tady se mi to nakonec podařilo.
Tak a teď obrazem

Všudypřítomná zvířata hrabající se v odpadních a povalující se kolem, jsou zde uctívána. Chrám je zasvěcen „Pánu zvířat“, jedné z inkarnací boha Šivy, jinak to tedy ani nejde.

Místo je také plné žebráků a lidí nabízejících cetky. Pro M je to obrovský nápor. Je jednoduchým terčem pro velmi neodbytné dámy a ony to rychle zjistí a jednoznačně toho využívají. Peníze se zde ovšem vydělávají i jinak. Třeba tento muž. Nejdříve se nastavuje a láká k fotce a pak vyžaduje peníze. To mě trochu nadzdvihne, nedám nic 😮‍💨.

Večer byl báječný, byť začal příslibem absence alkoholu. Právě probíhají volby a součástí voleb v Nepálu je vyhlášení prohibice. Právě dnes. Ježíši fakt sakra práce 😁. Poslední večer budeme na suchu 👉🤪. Zjistíme to, když vstoupíme do tibetské restaurace, kde jsme si chtěli dát večeři.

Chlapi z výpravy jsou smutní 😭. Večeře bez piva je neschůdná verze a odcházíme. Zkoušíme další restauraci, rovnou ve dveřích pokládáme otázku, jestli načepují. Prý nemohou. Samozřejmě to chápeme a otáčíme se na patě. Chlapík nás zastaví a prý, že pivo nám tedy dá. Kuba je kámoš, ví, že pivo nepiju a ptá se po ginu. Tvrdé prodat nemůže, to opravdu ne. Otáčíme se tedy znovu s úmyslem zkusit štěstí na neukázněného Nepálce vlastnící restauraci někde dál. Ale chlapík nás opět zastaví, a že mi ten gin tedy dají. No a máte k tomu tonic? No to my nevedeme. Aha, tak já to bez tonicu nevypiju. Opět se obracíme zády a to už letí číšník naproti do obchodu 😶‍🌫️. Jsme rebelové 🙈. Nejsem na to pyšná, ale až teď 😁.

Cestou do hotelu zastavujeme ještě v jednom pubu. Tady nás rovnou odvedou do patra a máme, co si jen přejeme. Kdybych neměla v sobě alkohol, trochu bych se styděla 🤪. Ale já si užívám poslední večer v Nepálu. Zpytovat svědomí budu až zítra… nebo jindy. Navíc nemám v plánu nikoho pod vlivem alkoholu bít ani slovně napadat za jeho politický názor.
Večer ukončíme filosofickou rozpravou na střeše hotelu. Už 3.42 jsem v posteli 😁. Sklenka je prázdná, dobrou noc přátelé, jdu spát se svou osobní směsí zážitků, pocitů, ginu i toniku a taky kouře z vodní dýmky.

12.5. a 13.5.
Cesta domů byla dlouhá, ale se smažákem v polovině šla zvládnout 😁
Rychlý den – luxusní snídaně v restauraci vedle hotelu, pak nákup suvenýrů, balení, oběd a odlet. Dnes jen do Dubaje, do Prahy pokračujeme ráno po noci strávené v hotelu.

jedli jsme v restauracích tematicky zaměřených na různou asijskou kuchyni, dovolenou uzavíráme pokrmem tibetským

Prohibice pokračuje a tak není jednoduché koupit Rendovi tekutý suvenýr. K je kamarád a pomůže mi. Ve městě seženeme dvě láhve nepálského rumu a nějaká nepálská piva. Obchodník s potravinami byl ochoten otevřít oddělení s alkoholem. K. by rád láhve dvě a já jednu, tak hledáme dál. Kousek od hotelu je obchod s alkoholem, ale je zavřený. K. chvíli vyjednává s chlapíkem v obchůdku naproti a začne akce jako z filmu 🙈. Chlapík promluví s někým, ten s někým a za chvíli jakýsi mladík odjede na skútru, za pět minut se vrátí s láhví pod košilí. Na rohu nenápadně směňujeme láhev za peníze. K. měl luxusnější vydání svého nákupu, trochu dražší a byl tak moc hodný, že mi jednu láhev s doplatkem vyměnil 🍀. Končí to hezky – všichni jsme spokojení 👉🤪 a bude doufám i René. Chlapi si rum chválili.

čekání na taxi na letiště si zpříjemňujeme na střeše hotelu, výhled parádní

k tomu dokumentuji zajímavé pojetí zapojení lampy

pro zájemce a kutily detail, kdyby potřebovali k sestavení doma 👉🤪

A je to, dny v Nepálu se naplnily ❣️.

Dubaj vidíme jen z letiště a hotelového pokoje. Mě to příliš nevadí, Dubaj nyní neláká.

ráno fičíme pryč

Dvoudenní cestování prokládám smažákem na hlavním v Praze, páč mi ujel vlak do OVy. Ale to neva, smažák zachrání všechno.

Přátelé, pokud jste četli, upřímně vám děkuji za váš čas, velmi si toho vážím 🙏.

A závěrem?
Fakt mega silný zážitek. Monumentální Himaláje i horké Káthmándú.
Nutno zmínit, že poslední dny v Káthmándú mají velký vliv na mé vnímání Nepálu a touhu se vrátit. S touto jistotou také odjíždím. Vzpomínám si, že první střet s Asií při příletu ve mě vyvolal pocit – dobře že to zažiju, ale víckrát nepotřebuji. Dnes vím, a stačilo mi k tomu pár dní, že se do Nepálu musím vrátit. Rozhodně! Na hory i do Káthmándú. Fascinující země, lidé i kultura.

Krásné zážitky i vám, kdekoliv budete
Táňa 🙏

Jet s cestovkou byla dobrá volba! 👍
Za společnost děkuji všem členům výpravy, ale především průvodci Kubovi Kocourkovi a kamarádce Kačce z Kuřimi.