Artic Circle Trail ATC

Ahoj, jsem zpátky v Kangerlussuaqu. Zdravím vás znovu a tentokráte už po trailu z dalšího úžasného místa na světe. Z Grónska, z Arktidy. Působivé místo je to také proto, že oblast, již trail prochází, je zapsaná ve světovém dědictví UNESCO. Už před 4 200 lety byla významným lovištěm Inuitů. Je dobré si to uvědomit, když tudy kráčíte.
Trek ACT jsem si užila naplno. Především úchvatné grónské hory, byť nízké (díky bohu 😂). A taky, již méně úchvatné, ale o to více zážitků poskytly, grónské močály 🙉. Trek absolutně bez signálu, což mi společně s počasím dovolilo nemyslet na starosti nebo na práci, a co v práci a jak v práci… na nic, co je za hranicemi Grónska, dokonalý restart *.
No a to počasí? Slunce hřejivé i šílené horko, déšť, drobný i velký a ledový, vítr a do toho komáři. Moc komárů.

*Samozřejmě, na lidi, které máš rád, si vzpomeneš, úplný výplach mozku to zase nebyl 😂❤️🙉.

K tomu být každou minutu tady a teď přispěly dva důležité zážitky:

První zážitek
První den na cestě a mapy – mám hodinky Garmin, logicky jsem si koupila mapy Garmin, nezobrazují se. Zjistila jsem to až tady, v Grónsku. Pořídila jsem tedy papírové a šla jsem. Ale… Velmi nízká oblačnost mi nedovolila nacházet záchytné body v okolí, abych se dobře zorientovala. Mohyly, jimiž je cesta značená, nebyly pro nízké mraky a mlhu taky příliš vidět. Sníh a močály, silný déšť. Nakonec jsem přestala hledat. Promočená a promrzlá, s bolavým egem, že nenajdu cestu a budu se muset vracet do města 🙈, rozdělávám stan. Ležím ve spacáku a promítám si možnosti. Mám jich dost. Můžu čekat, až někdo půjde kolem, můžu se vrátit a nějak zkusit vyřešit Garmin, možná, můžu prostě jít dále sama, mám PLB – lokalizační přístroj – vždycky ho jde použít, když budu úplně v pytli… možnosti prosívám svým egem, velkým egem. Tuším, která varianta vyhraje.
Ráno bude všechno lepší. Vím to. A je to tak. Ráno otevřu oči a říkám si, prostě počkám na dalšího turistu (zkouším byt zodpovědná 🤣 a fakt se snažím). A tak snídám, balím stan, co nejpomaleji to jen umím… a čekám a čekám (jako asi hodinu, fakt 😁🙈), až moje netrpělivost zvítězí a jdu to prostě zkusit. Někde vzadu v mozku jsem to tušila, však víte 🙈.
Oblačnost je výše, jde se zorientovat v mapě. Cestu musím sice neustále hledat, ale vždycky ji najdu. Jsem úplně šťastná, prostě to jde… a jsem absolutně přítomná. A pak, později, vidím lidi, asi pět… u první chatky (ty jsou rozestoupeny po celém trailu zhruba ve vzdálenosti 20 km od sebe). Jejich malinké vzdálené postavy i jejich stopy na stezce jsou osvěžující. A to ani zdaleka netuším, že jsou to právě oni, kteří definují můj druhý, podstatný zážitek. Jsou jim vlastně ústřední postavou.

Druhý zážitek
Ráda chodím sólo, tedy dlouhé treky. Většinou. Na tomto trailu jsem ale nešla sama větší část cesty. Proč? Skupina báječných chlapů z Dánska se mi neustále pletla pod nohy. Skupina, které nešlo odolat. Způsobili mi novou, velmi příjemnou, zkušenost, putovat v partě. S Nepálem se to moc srovnat nedá, lidé tam byli fajn, ale tohle bylo jiné, nenahodilé, intenzivní…🙏. Takové neumělé, přitažlivost stejného prožitku, dopředu nedefinováno setkání v čase na stejné cestě, s velmi podobnými radostmi, útrapami i vnímáním přírody, jednoduše putování.
Nezapomenu na ně, na odpočinky v dešti (sama chodím v dešti do úmoru, nesednu si, nesundám batoh, jdu jako blbec furt a furt… tohle mě naučili a jsem jim za to vděčná), společný čas u večere, kdy jsme se rozplývali nad dehydrovaným jídlem, mňam 😂, brodění močály i vodou, únavu a obyčejnou lidskost. A v neposlední řadě na trpělivost s mou angličtinou. Mohla jsem mlčet, když jsem chtěla, spát dál od ostatních nebo mít stan vedle. Respektovali, co jsem zrovna potřebovala nebo chtěla.
a tady jsou – gentlemani z Dánska ❤️. Fakt jsem dojatá, když tohle píšu.
zleva: Dan guide, Jan, Henning, Ulrich, Kim

Co bylo jinak, než původní plán:
-2 dny jsem si čistila zuby Bepantenem, fakt to bylo hnusné a fakt jsem si myslela, že je to jen hnusná pasta na zuby 😂 – sáhla jsem do taštičky a kombinace lenosti, stařecké vetchozrakosti a zimy mi dovolili to zjistit až za dva dny. Naštěstí v batohu pasta byla, v té samé taštičce.
-Spálila jsem si obličej i ruce, doma jsem také sáhla vedle a místo malinkého opalovacího krému si vzala malinké tělové mléko 😂🙏😱. Podobný obal, chjoooo. Opalovací krém v batohu ovšem nebyl.
-A nakonec, neuvidím zblízka jistě úchvatný grónský ledovec. Nestihnu to.
-Jo a čelovku, tak tu v tomto období v Grónsku fakt nepotřebujete 🙈. Ale jistota je jistota, že.

Den: první
Start: Sisimiut letiště
Konec: někde tam na kopci daleko před huts Kangerluarsuk Tulleq
Km: 23,88
Kroků: 34 154
Počasí: mizerné
Hlavní události:
Myslím, že jsem jediný blbec, který jde pěšky už z letiště 🙈. Chci si to co nejvíce prodloužit, ať se pak, až budu zpátky v Kangerlussuaqu, nenudím příliš mnoho dní. Takových zářivých myšlenek jsem toho dne měla více 🙈🙉😂 Nu což… ne každý den je posvícení, že…

Hledání obchodu, kde koupím plyn a následně hledání nástupu na trail, mi v dešti způsobí navíc cca 15 km.
Na fotkách vypadá městečko moc úhledně, ve skutečnosti je tomu trochu jinak. Možná přispěl i déšť…

Na okraji Sisimiutu stovky psů, v bahně, já fakt nevím, jestli je to správně 🙈.

poslouchej

Kontrast s fotkami z musea v Kangenlussuagu

Konečně za sebou nechávám zdroj pitné vody pro Sisimiut a jdu do divočiny, grónské tundry.
Jdu v tichosti jen s hlasy přírody, znáte to – vítr, potok, déšť 😂.

Ale, jak již víte, idylka netrvala dlouho. Pořád hledám mohyly v bažinách. Stopnu to, když už se mi velmi často ztrácí nahoře na kopci pod sněhem. A navíc za řekou. Sníh v tomto období ještě taje, řeky nejdou většinou překročit, musím do nich.

A tak tedy přemýšlím, co dál a počítám dny, kolik můžu ztratit. Vím, že dost. Možná čtyři.

Den: druhý
Konec: cca 3 km před Nerumaq
Km: 27,13
Kroků: 28 167
Počasí: v noci přestalo pršet

Hlavní události:
Odpoledne narazím na již zmíněnou dánskou pánskou skupinu. Později jsem se dozvěděla, že v noci prošli kolem mě. Ze Sisimiutu vyrazili později.

Den: třetí
Konec: cca 3km od Innajuatooq (The Lake House)
Km: 24,83
Kroků: 34 083
Počasí: Ráno zima, ale pak je celé odpoledne sluníčko. Bez opalovacího krému budu jako jahoda 🍓, až se vrátím domů. Občas studený vítr, ale večer se klidní a je teplo.
Hlavní události:
Umývání v jezeře, podotýkám, že grónském 🥶.

Stále se míjíme. Když na ně narazím, mám fakt ze setkání radost.

Od prostředka řeky je přece nejlepší, že 😁🙉🥶

Lákají mě, ať se přidám, když mi letadlo letí až 11.7. Jenže… sólo mi fakt vyhovuje.

Večerní brod

Chci být v noci sama, tak pokračuji večer od kempoviště o dva tři kilometry dále. Pro to ticho v horách…

Den: čtvrtý
Konec: Eqalugaarniarfik
Km: 17,75
Kroků: 26 469
Počasí: pařák celý den
Hlavní události:
Spálené ruce od slunce a na nich milion štípanců… nechci se pařit v rukavicích a dlouhém rukávu, dobře mi tak, natekly mi ruce, mám je veliké jako Hulk. Ale zelené nejsou, tak uf… 😂. To se asi spraví 🙈
Potkáme se k večeru na kopci. Přidej se ráno přes dlouhé bažiny… a já půjdu… to společenství mě přitahuje.

Některé jsou staré tisíce let

Den: pátý
Konec: Ikkattooq
Km: 14,76
Kroků: 23 634
Počasí: slunce, fouká, neprší
Hlavní události:
nádherné hory v oblasti Pingu a společná cesta
Trochu si stýskám po samotě v horách, ale nechci o tu společnost přijít. Vnitřní dilema je velké.

©Jan

🦟🦟🦟🦟🦟🦟🦟🦟🦟🦟🦟🦟🦟😁😁😁😁😁😁😁😁😁😁😁😁😁

Den: šestý
Konec: Canoe Centre
Km: 24,02
Kroků: 33 663
Počasí: ráno pod mrakem, slabý déšť, večer opět krásně
Hlavní události:
6 km přes oblast Pingu a pak téměř 14 km bažiny, společně

©Jan

©Jan

©Jan

©Jan

Den: sedmý
Konec: Katiffik
Km: 20,65
Kroků: 6 886
Počasí: protivítr 😁 auau, většinou pod mrakem, večer jemný déšť
Hlavní události:
Cesta po jezeře … na kanoích 20 km. Sama bych nemohla, určitě bych to proti větru neutáhla 🙏, nezvládla. Díky za ten zážitek…
Dnes si hodně uvědomuji, že sólo skončilo. Trochu mě to vezme. Ale je jen mé rozhodnutí zůstat. A vím, že je to dobře… jen trochu zpracuju svůj vnitřní svět a je to 🙏. Přes noc to zvládnu.

Thank you, Jan…

Den: osmý
Konec:
Km: 20,99
Kroků: 31 747
Počasí: Ráno parádní počasí na turistiku i když to vypadalo, že noční déšť vytrvá. Po obědě se ovšem znovu rozpršelo a až do rána druhého dne nepřestalo. Vyjma malinké chvilky, než jsme postavili stany a společně se najedli 🙏. Velká zima.
Hlavní události:
Šlo by to dojít (na oficiální konec stezky asi 6km a pak odvoz). Ten kousek, ale proč? Poslední večer na stezce. Díky, že je mám, tu partu chlapů. Proto jsem nešla dále. I když je večer zima, je to fajn, být tam.

©Jan

Janovi se podařila moc pěkná fotka mého domečku 🏳️‍🌈

Den: devátý
Konec:
Km: 21,26
Kroků: 41 672
Počasí: stany balíme za deště a v zimě, ale nakonec přestane a na rozloučenou máme na závěr sluníčko
Hlavní události:
Pánové jdou k přístavu, pár kilometrů navíc pod oficiální začátek stezky. Tam mají odvoz. První loučení s Henning a Ulrich. Těžká chvíle.

Jdu pěšky na letiště v Kangerlussuagu. Pěkně z letiště na letiště…

Nikdy předtím bych po cestě nezastavila a neohřála si jídlo. Nedala si pauzu. Jen bych si v chůzi něco nacpala do pusy. Prostě bych se ploužila do konce. Ať už jsem tam…
Teď to udělám jinak. Sednu si, udělám si oběd a odpočinu si. Díky Dane, pánové. Naprosto jsem si tu poslední etapu užila. Jdu svěží a zvesela. A rest tomu prospěl nejvíce.
Na letišti ještě na vteřinu vidím Ulricha a Henninga. Pak chvíli hledám ubytování. Moc se mi nechce do hostelu s mnoha postýlkami, ale hotely jsou plné. Musím. Zítra mi vyšla Polar Lodge – skoro hotel 🙏🙈🙉.

Na večeři jsem měla zákusek a červené. Myslím… dobrá volba 😂

Den: desátý
Rest
Museum v Kangerlussuag a procházka městem. Společná večeře.

Den: jedenáctý
Loučení – těžký den
Dan vyráží zpátky na stezku s novou skupinou
Be safe, Dan!

Kim a Jan letí se mnou do Kodaně. Oni domů do Dánska, já jen přespat.

Díky Grónsku
Díky těm, který trail vytvořili
Díky těm pěti…

…to byl báječný zážitek ❤️
Kam příště? 🙈

Na konec trochu toho spotřebitelského chování 🙈😁❤️

takpamímilí
domů