Camino s mámou, den čtrnáctý a den poslední

28.10.2023
Start – Milladoiro 8,30
Cíl – Santiago de Compostela, Katedrála před 11,00
ubytování – Albergue SIXTOs no Caminho
Dnes 8 km Camino
Počasí: stabilní 🟡🟡

Ráno kráčíme za tmy a deště probouzejícím se městem vstříc posledním krokům na Caminu de Santiago ke hrobu svatého Jakuba Staršího.

Po cestě se nic zvláštního neděje. Kávy se dočkáme až v Santiagu, ale nevadí nám to. Poslední razítko z cesty, vyjma toho cílového z úřadu pro poutníky, získáme v příjemné pekárně s voňavým chlebem.

Posíláme cílovou fotku

A dostáváme první gratulace 😁🙈👀 od největších vtipálků z rodiny

Jako správní poutníci potřebujeme na své pouti nějaké propriety. Důležité pro nás jsou tři: Credenciál, na který je zaznamenávána cesta prostřednictvím razítek, které dostáváte po cestě v kostelech, kavárnách, restauracích, ubytovnách apod. Je to důkaz, že jste šli a kudy jste šli. Pak jsme měly na batohu mušli hřebenatky (velmi málokdy viditelná, většinou ji zakrývala pláštěna 🙏), která je symbolem cesty/Camina de Compostela. A ještě hůl. My měly každá dvě turistické. Ale poutníci nosí i stylové dřevěné. Mě se většinou pletou a zavází, ale přesto jsem si je vzala. Ať je to v pořádku, ať je ta cesta něčím zvláštní. Ke Caminu to prostě patří, tak je to správně. A jako bonus nemáme oteklé ruce, protože k tomu hole pomáhají. A byť já ty své většinou jen nosím v ruce, i tak jsou v tomto ohledu přínosem.

No a když máte výše popsané… především Credenciál, samozřejmě (fotka měla být stylová, před katedrálou, ale utopil by se mi foťák 😁🌧️)

…dostanete níže popsané

Přispěcháme ke Katedrále a nemůžeme dovnitř, s batohy nás nepustí, pravděpodobně bezpečnostní důvody.

Chceme jít spolu, tak to odložíme na odpoledne a jdeme hledat office pro poutníky, kde si vyzvedneme diplom.
Paní u vrat katedrály poutníky posílá jinam, než je úřad. Později zjistíme, že ke vstupu, který je trošku vedle od hlavní brány. A tak tam bloudí parta poutníků a hledá úřad. Nakonec otevřeme mapu a na místě jsme za chvilku. U vstupu se zapíšeme do elektronického systému, vytiskneme si číslo a jdeme čekat, až nás vyvolají. Jak mamka trefně poznamenala, tak a končíme na poště 😁.

Ale je to krásná pošta, plná příjemných lidí vždy ochotných pomoci, poradit, vysvětlit.

Dostaneme dva certifikáty, jeden oficiální, že jsme absolvovaly. Jména máme psány latinsky a diplomy jsou krásné.

a druhý si připlatíme za 3 éčka za uchozené kilometry.

Koupíme si na ně prima tubusy, ať se nám neutopí a jdeme hledat kavárnu, kde počkáme, než nám otevřou ubytování.

Spíme v albergue, ale připlatily jsem si soukromý pokoj. A překvapení na závěr, je tu přímotop. Jsme šťastné 🙏😁🙉.

Odpoledne vyrazíme na prohlídku města, především katedrály. Už jako obyčejní turisté. Procházíme téměř prázdnými uličkami města, na které se valí voda. Počasí tedy stabilní po celý den, 🟡🟡 žloutky až do konce 😁😁.

V chrámu si jdeme obejmout Jakuba za ramena a frčíme do ubytování. Počasí k delší procházce ani trochu nevybízí. Laundry přes stěnu, to je paráda. Pereme, ať nás nevyhodí z letadla, sušíme boty, máme teplíčko, večeříme housku. Takový prozaický večer.

A je to… hotovo. Stalo se něco zvláštního? Vlastně ani ne, „jen“ jsem si užily cestu, byť deštivou a byl to báječný čas. Tak Bom Camino, přátelé, loučíme se 💛🟡💛🟡, krásné sny.

…
Nějaká fotodokumentace z mamčina fotodeníku, jen tak, pro mě a pro památku těch chvil.