27.den 9.4.2020 I’m happy

10km 8hodin
Somewhere in the mountains

Rozhodla jsem se už večer, vracím se na trail. Možná sama, předpověď není dobrá. Sněžení se protáhne až do pátku. Hoši nechtějí riskovat. Rozumím jim. Jsem už nervózní a možná situaci v tomto rozpoložení nevyhodnocuji správně, ale jdu.

Ráno mi Lukáš s Wolfem řeknou, že vyráží se mnou. To jsem nečekala. 👍
Ovšem sehnat odvoz není s ohledem na koronavirovou situaci vůbec jednoduché a nahoru na naši trasu se vyškrábeme až o půl dvanácté. A to je Cougar Crest Trail, kterým musíme vystoupat na PCT prošlápnutý. Sice jen pár stop, ale pomáhá to. Šli zde před námi nějací denní turisté.

Jsem úplně happy. Konečně zpátky.

Nahoře jsme zjistili, že tento úsek PCT před námi nikdo nešel. Předpověď počasí to napovídala, nečekali jsme nic jiného. Stopu vytváříme my. Po kolena ve sněhu. Zpočátku je to sranda, zážitek. Fotíme se, smějeme se.

Cítím se trochu zodpovědná, že do toho hoši šli, jdu první. Po kolena…nad kolena. První kilometry dělám stopu.

Stoupáme po vrstevnici. (Asi už jsem to v nějakém příspěvku zmínila, ale Kalifornie má traily v tomto ohledu dobře zavedené.) Netvrdím, že stoupat třeba 30 km je pro mě hračka. Jen mi to po vrstevnici vyhovuje trošilililiilinku více, než krátký, ale kolmý výstup skrz ně.
… nerouhat Táňo, české homole cukru v Beskydech přece miluješ 🙉🙊🙈).

Samozřejmě je nutné si návrat vychutnat naplno. Pomůže nám v tom sněžení. Velmi husté sněžení a s nadmořskou výškou, jak jinak, stoupá také hloubka sněhu. Začíná to být fyzicky náročné.
Už se propadáme nad kolena, do půli stehen, někdy po pás. Je to úmorná práce. Jsem ráda, že mě Lukáš střídá.

It’s funny 🙉🙊🙈
IMG_1168

Potřebujeme z 2400 m n.m. sestoupit co možná nejníže. Kvůli sněhu ležícímu i padajícímu a taky teplotě. Máme v plánu kempoviště ve 2000.

Jdeme bohužel pomalu. Wolf je už unavený a blíží se osmá hodina. Wolf se rozhodne zůstat na celkem dobrém místě ve 2200 m n.m. Lukáš to chce dotáhnout až na kempoviště. Chybí 2,5 km. Pro Lukáše v těch podmínkách a potmě asi hodina, pro Wolfa dvě. Rozhodnu se zůstat s Wolfem. Vím, že by to zvládl, ale neumím si představit, že půjdu dále a jeho tu nechám. Lukáš je mladík a má lokátor, dobrou čelovku. Pokračuje sám.

Rychle stavíme stany. Končíme za tmy. Lukáš je určitě ještě na cestě. Sněží těžký sníh. Opět je to tady. Pohodička nás přece nic nenaučí, že.🤪

Musím rychle do suchého a zahřát se. Najím se ve spacáku. Tortillou se sýrem. Stejně je to těžké jídlo (myslím na nošení těžké), tak jím hodně 🙈🙊🙉. Sněží sněží sněží. Třepnu občas stanem, ať se sníh sveze.

Mezi řádky a v únavě jsem od Lukáše pochopila, že by raději (a měli v plánu) úsek přeskočili. Kdybych nebyla s nimi, dnes by nevyšli. Vím, že jsou dospělí a rozhodli se sami, přesto o tom do usnutí přemýtám.

Asi mám teď hodně sprostých přezdívek. Ale přesto věřím, že později budou rádi, za to dobrodružství, zkušenost.

Snad.

Je mi zima, vůbec se mi nechtějí dávat boty do spacáku. Prostě je musím ráno narvat na nohy zmrzlé. Ale kryoterapie je zdravá, tak co, mají být rády, no ne? 😁

Najdeme se s Wolfem ráno? ❄️❄️❄️❄️❄️❄️