15.10. Camino s mámou, den první

15.10.2023
Start – Porto 8,00
Cíl – Senhora da Hora 14,00
ubytování – Albergue de Peregrinos da Senhora da Hora (12€ 🙏)
oficiální cesta 10 km
nachozeno cca 18 km
Počasí: prší a někdy taky ne

Intro: máma vždycky chtěla, tak proč s ní nejít a užít si to spolu a pořádně. Věřím, že i parádně 🙏😁🙈😱. Co přinese čas, uvidíme 😁.

Vycházíme v osm a během chviličky začne pršet. Ovšem, když máš parťáka, který není, stejně jako ty, v dešti rozpustný, jde to skvěle i tak. Navíc nám nepřízeň počasí nahrávala k mnoha roztodivným, většinou směšným situacím. To jsme se panečku ale nasmály. 😁

Třeba, když jsem vytáhla z batohu důležitě pláštěnku na zhruba 4 leté dítě. Prostě doma sáhneš do krabice s minimálně 10ti jednorázovýma pláštěnama a vezmeš tu malililinkanou nejmenší věc. Něco jako sáček na svačinu 😁.

Mamčin smysl pro ochranitelství se rázem projevil a navlékla na mě pláštěnu svou, prý je ona (jako máma) celá nepromokavá, tak by si ji stejně nebrala. No, dejme tomu. Ale foťák mohl zůstat po ruce, schovaný a přesto jednoduše použitelný 🙏. Tak jsem byla ráda. Porto si pár fotografií zaslouží.

Rozhodly jsem se, že nevyrazíme na trasu Camino hned, ale projdeme si krásné Porto. I v dešti fakt parádní zážitek.

Tak tedy Porto obrazem:
Budova nádraží São Bento
Nádherné místo, interiér je vyzdoben modrými kachličkami azulejos, ty zobrazují výjevy z historie.

Katedrála Sé de Porto
z 12. století. Jsme ohromené.

Kupujeme Credencialy a mušle na batohy. Credenciál je Průkaz poutníka, do kterého je potřeba sbírat razítka. Denně nejméně dvě. Pak dostanete v Santiagu za odměnu diplom poutníka. Vlastně je to taková motivační hra 🙈. Já nepotřebuji papír, že jsem „něco“ šla a ušla, ale přesto, sbírání razítek mě asi bude bavit. Navíc to celé cestě dodá na působivosti a opravdovosti.

máma

Čtvrť Ribeira u řeky Douro, přímo pod mostem Ludvíka I. No a pak samozřejmě samotný most, tedy Ponte Luis I. nemůžeme při návštěvě Porta vynechat. Postaven byl v roce 1886 žákem Gustava Eiffela, Théophilem Seyrigem, a je to na něm znát. Most má dvě podlaží. V horním patře jezdí metro, spodní okupují auta. Chodci mohou procházet oběma podlažími.

Porto je nádherné město a rozpadlé budovy mu pro turisty neberou nic na romantice. Ba naopak. Jinak to samozřejmě mohou vnímat místní, ale do domněnek se rozhodně nechci pouštět.
Mnoho rozkopaných ulic i jeřábů naznačuje jakousi obnovu a na mnoha místech je to znát.

Rozpršelo se jako blázen a proto ukončujeme prohlídku města a vydáváme se oficiálně na Camino. V cestě nějaké kavárny 🙈 a moc moc krásných domů, rostlin a vůbec. Užily jsme si to parádně. Déšť občas ustal 😁. Třeba při kávičce pod střechou 😱.

Mamka je prostě parťák, jak má být. Ajfón, světe div se, v dešti selhává a tak mamka v mezičasech silnějšího padání vody přebírá s androidem úlohu navigátora a jdeme přesně tam, kam jít máme.

Fikus nebo co 🙈

👀😱

Jde se mnou zvědavá bába 🙈😁👀

Do ubytování docházíme ve dvě, je tedy třeba ještě hodinu počkat, než otevřou brány pro poutníky. Najdeme kavárnu a to se čeká zase fajn. Ve tři se seznamujeme s majitelem domu, který poskytuje útulnu pro poutníky za pár švestek. Mnoho postýlek, skromné vybavení a tak to má být. Shodneme se, že je fajn, že jsem se rozhodly tady jít. Dostáváme krásné razítko, jdeme do Lidlu 😁, jíme, píšeme, a tak. Taky místo resp. majitele navštíví člověk, místní, který pracoval v T-mobile na Roztylech. No fakt. Povídal to páru z Německa, když jsem šla kolem. Tak jsem se hned pochlubila, kde pracuji já 🙈. Svět je vesnice…

Naše první razítko je krásné

A tady je tvůrce

Tak to byl začátek naší cesty, přátelé. Milý, deštivý a plný smíchu. Prostě báječný. Tak jen tak dále…

Krásné dny a krásné sny