172.den 1.9.2020 Začátek konce

Dnes jsem ušla na PCT 27,4 km
Celkový zvládnutý kilometr PCT 4167,0
K hranici zbývá 102,7 km + 50 km zpátky k Harts Passu
Spím někde v horách

Noc byla strašidelná a působivá, taková autenticky horská. Chatky mají plátěnou střehu a krytí oken. Silný vítr bušil plachtami celou noc. Spala jsem asi tři hodiny 😂 a ani mi to nevadí. Jdu dnes jen kousek a navíc se mi podařilo v období, kdy jsem v noci bděla, smířit se s tím, že půjdu bez knih. A taky vymyslet, jak to udělám, když Jeff neodpoví. Takže na mínusové straně jen únava. A tu mám šest měsíců, vlastně je to kámoška.

Ráno
Blue se ještě neozval, co Jeff. Už v noci jsem se rozhodla, že to prostě risknu. Buď Jeff zprávu zaregistruje a bude mít ten den prostor pro dlouhou cestu na Harts Pass nebo do Seattlu můžu jet stopem a autobusem. Volám Rendovi, ať ví. Potvrdí mi rozhodnutí. Budu 5, 6 dní bez signálu.

Snídaně je opět úžasná. Navíc si můžeme udělat balíček na cestu. Vezmu si především ovoce a udělám si sendvič se sýrem, salátem a rajským jablkem.

Rozloučím se se Sarah a Billem. Další báječní Američané. Jedou rovnou zpátky na trail. Pokračují bohužel v opačném směru, než já. Chvíli je přemlouvám, ať to otočí 😂. A ne… Ach jo… 😂

Já opět zajedu do městečka. Je to fajn výlet, náhodou. Zkusím zajít na poštu, kde mi kamarádky poslaly překvapení.

Stavujeme se opět na stejných zastávkách jako prvně. Připadám si jako opilec, který usnul v autobuse a jezdí stejnou linkou po městě, tam a zpátky, dokud se nevyspí a nevzpamatuje 😂.

A taky si to teď užívám jako starý známý těch míst. A mám pár fotek.

Vodopád

Bakery

Místo plné voňavých věcí k jídlu.

Nakoupím si dobroty na trail a všichni se mi smějí. Bearcanister je malý. Nevadí, kdyby náhodou, natlačím to do břicha ještě dnes.

Garden
Zahrada láká na zeleninu a ovoce. Rajčátka se mi budou hodit k obědu.

Stehekin
Dokoupím pro jistotu nějaké snacky, když už jsem tady. 😁
Pošta opět nic. Pan je dnes milý. Napíšu mu adresu pošty v Seatacu. Kdyby něco dorazilo, přepošle mi to. Na obvyklou otázku, odkud jsem, zmíní, že má nějaké přátelé v Česku. V Brně. Říkám, to já bydlím kousek. Pět dní pěšky 😁. Jo a pak ještě v takovém starém industriálním městě. Ptám se: V Ostravě? Jj to je ono, přesně tam. Tak to bydlím hned vedle, jen jedno dopoledne 😁. Čte mi z deníčku nějaká jména. Fakt je neznám. Ostrava má třista tisíc obyvatel, víš. 😁 Jj já vím, já vím. Hezký den pro tebe, a buď na trailu v pohodě 😇. Díky chlape.

Mám ještě dvacet minut, jdu si koupit WiFi připojení pro poslední volání domů z PCT. Renda zjistí, jestli bude lepší zůstat v Seattlu 5 dní nebo přebukovat letenku na dřívější termín. Napíše mi zprávu. Signál budu mít až na cestě do Seattlu, takže poslední informace o výsledku dostanu nejdříve za pět dní.

Jsem ráda, že jsem si WiFi na těch pár minut koupila, je to poslední šance zjistit, jestli Jeff zaregistroval msg.
A mám odpověď. Jeff se rychle adaptoval na změnu komunikačního kanálu, je to borec. 😁👍
Přijedou s Jennifer. Moc se na ně těším. Velmi si vážím té dlouhé cesty, kterou musí absolvovat ze Seattlu do Harts Passu a zpátky.

V jedenáct vyrážíme autobusem zpátky na trail, o půl jedné jsme na místě.

A tak začíná můj poslední úsek na PCT…

Posílím se sendvičem a následně startuji za neturistické teploty 35 stupňů a jak jinak, než do kopce. 🙈

Doháním dva mladé hikers. Už v autobuse jsem zjistila, že jsou PCT thru hikeři také. Jsou moc milí. Circus, slečna, je z Německa a Snapshot, mladík, je Švýcar. Chvíli se bavíme. Třeba o báječném jídle na ranči. Taky si posteskneme za kávou. Třeba takové espresso nám chybí. Na celém trailu jsme narazili jen na překapávanou. V rámci tématu káva a jídlo zmíním Ostravu. A Snapshot spustí Nohavicův song Ostravo, Ostravo… Nechápu odkud to Švýcar může znát 😂… To je fakt sranda.

Jsou prima, ale musím jít. Mám v plánu mnohem delší úsek. Chci popojít dál, než jsem měla v úmyslu. Nějaké míle jsou pro kempování v místě, kde jsem původně chtěla zůstat, uzavřeny. Pro kempování tam je potřeba mít zvláštní povolení.

Batoh je těžký. Jídla mám fakt hodně. Hlad mít tentokrát určitě nebudu.

Poslední hodinu si zpříjemním Cimrmanem. Potřebuji mluvené slovo.

Na zvolené místo dojdu po osmé, znatelně dříve se stmívá. Navíc jsem v lese, tak tma přichází ještě dříve. Stan už stavím s čelovkou.
Jídlo se mi nevleze do bearcanisteru, 🙈tak použiju obal od spacáku, který pověsím na strom. Snad mi nikdo v noci neují.

Jsem ráda, že v dálce slyším auta, Hwy 20 přes Rainy Pass je blízko.

Dobrou