158.den 18.8.2020 Takový prima český den

38km
Somewhere in the mountains

Spát na kopečku, s otevřeným výhledem na dvě strany, je dobrá motivace, vykopat se alespoň trochu dříve.
Včera západ, dneska východ.

Zrána zastihnu koně na vyjížďce

Spěchám k prvnímu vodními zdroji. Nemám vodu a taky si potřebuji vyčistit zuby. Už pár dní se jim věnuji až u první vody. Důvodů je několik, pokud je ráno chladno, celou akci odbydu. A taky, sotva vyjdu, jím. I když jsem chvíli po snídani, jím. Jím stále. První tři snacks mám v sobě do půl hodiny, maximálně do hodiny. (Někdy sním do hodiny celou dopolední dávku.) Zuby si tak užijí období bez zásahu cukru přibližně pět minut. Večer jsem hygienu dutiny ústní ze stejného důvodu vzdala. Vyčistila jsem si zuby a za chvilku už jsem vytahovala nějaké jídlo. V horším případě mě zahnali komáři nebo zima.
Tak si říkám, že poprosím Rendu, ať mě objedná k zubaři. 😁

U plánované první hygienické zastávky narazím na Anetu a Reného. Tábořili tady. Je to milé setkání. Dnes se potkáme ještě na dalších dvou pauzách. Poslední setkání proběhne asi km před jejich plánovaným tábořištěm. Místo zaplněné černými zdržovacími kuličkami. Strávíme tam společný čas naplněný česáním ovoce a jeho následnou konzumací. Obdivuji Anetu, která si sbírá borůvky do flašky, ať má dobrou snídani. My s Reném máme přímou taktiku – hrst ústa.
Je těžké místo opustit, ale nakonec se nám to nějak podaří. U vody se kolegové hikeři rozhodnou, že popojdou dále. Ještě je brzy a jejich nově zvolené místo pro kempink je jen kousek před mým plánem. Pokračujeme tedy společně.
Večer se rozhodnu, že s nimi zůstanu.
Byl to takový příjemný český den, proč ho kazit a odejít. A tak si příjemný den rozšířím o příjemný večer. Dobré rozhodnutí. Pro mě určitě 😇.

Aneta s Reném jsou inspirativní společnost. Chytří, milí, mládí lidé. Líbí se mi, jak se stavějí k budoucnosti, jak si to v hlavách skládají. Jak na sobě pracují. Jak komunikují. Jak se srovnávají s nečekanými situacemi, které jim narušují plány. V jejich věku mají dost zajímavý osobní příběh. Umí pěkně využít, co jim svět nabízí. S odvahou.
Takových jen houšť.

Z PCT ujdou 1200km. Velké číslo na to, jak jim to korona zavařila.

Zmíní slovíčko „jenom“ 1200. Chápete to? Jenom! Slýchám to často, od hikers, kteří z různých důvodu museli jít po sekcích nebo PCT nedokončit.
Je to všechno možné, ale určitě ne jenom. 👍 Ale chápu, rozumím. Pro někoho je to zkouška, smířit se s tím. Ať už je důvod „kratší“ PCT jakýkoliv. Věřím, doufám, že tento test na mě nečeká.

U téže cabin (na fotce výše) se s námi, ale především spolu, setkali 3 hikeři (1solo a 2 hikers partneři) se stejným nápadem resp. PCT příběhem. V 2017 šli PCT. Tento úsek ovládl požár, museli sekci vynechat. A teď ji dochází. Ve stejném roce, ve stejném období, ve stejný den, sváča na stejném místě.

Přehled
30 už v devět, v lese teplota spadne na příjemných 25. Odpoledne je lesa dostatek.

Nad hlavami nám opět, občas, létají stíhačky. Nízko. Je to podívaná.

V dálce kouř

Vyhořelé lesy ve Washingtonu

Cimraton Záskok

Snacks je hero. Snacks je na konci. 🙏✔️👍

Dnes super easy profil trasy.

Den u konce.
Dobrou českou 🇨🇿