15.den 28.3.2020 Žádné drama už nebude!

14km
Somewhere in the mountains

Ráno si voláme 💖

Z hotelu nás odvezli na parkoviště pod stezku. A pěkně jsme si vyšlapali 500 výškových metrů zpátky na trail (Mt. San Jacinto). Přesto nám odvozem ušetřili spoustu km odchozených mimo PCT.
Přidáváme se ke skupině 4 hikers. Domluvíme se, že půjdeme spolu. Čeká nás ještě 14 km stoupání (téměř do 2800 výškových metrů). A pak kousek dolů k tábořišti.

Den je slunečný. Výhledy fascinující.
Třeba tento

A tady detail. Zde, v těch skalách, jsem v tu noc „13“ spala.

Cesta byla méně náročná, než jsem čekala. Myslím méně nebezpečná. Fyzicky mi kopce v té nadmořské výšce dávají stále zabrat (šedá velká těžká věc), ale nebezpečnější byl ten úsek minulý. Dolů už to bylo o něco náročnější. Sníh se bořil, místy ke kolenům, a klouzal. Žádné vychozené chodníčky. Nesmeky pomáhaly. Jen bylo potřeba dávat pozor na zlomení nohou, když jsme se z nenadání hluboko probořili a setrvačnost tělo hnala dál.

Na místo pro kemp jsme dorazili brzy. O půl čtvrté. Krásné místo. Spíme ve 2473 metrech.

Později ještě přišel Garry. 70letý PCT hiker. Respekt!

Zítra nás čeká sestup ve sněhu do údolí.

Pa

V noci se mi moc moc chtělo odskočit si. Tak dlouho jsem se přemlouvala vylézt z toho spacáku. Taková zima. 🥶 A boty prostě nešly nazout. Zmrzlé letní promočené boty zůstaly tak prohnuté, že jsem tam prostě nenasoukala nohy. Tak bez odskočení, hezky vydržet, a boty ke mě do spacáku spát.

Ráno jsem fotla alespoň ponožky, pro názornost. 🤪