120.den 11.7.2020 Turisté

40km
Somewhere in the mountains

U vody jsem hned. Zuby vystavuji pastě a kartáčku asi 5 minut 😁.

Pěší
V první polovině dne trail prochází oblíbeným místem víkendových a denních turistů. Nebo jen výletníků, kteří míří k blízkému jezeru.
Usměvaví, většinou (v chování, v přístupu je patrný rozdíl mezi výletníkem a hikerem).

Gratulují mi, obdivují mě. Krmí mi pýchu. 🙈

Někteří si nasadí roušku, když procházejí kolem nebo uhnou ze stezky, to já respektuji. Když má někdo obavy, je potřeba, aby se podle toho zařídil. Nežiju v iluzi, že jen můj postoj je ten správný.
Většinou 😂.

Některé si fotím. Potají. Maminku miminka požádám. Mimčo se tetelilo. Evidentní radost z procházky. Cute.

Většina míří k jezeru, jen na den, jiní tráví čas vícedenní túrou. Velikost batohů je vypovídající.

Cyklisté
Sedím na šutru a hledím do údolí. Jsem kousek za zatáčkou. Stezka je v příkrém kopci. Neočekávám tudíž lidi na kolech, vlastně jich ani tolik nevídám. Chyba. Projíždějí a musí hbitě zareagovat. Omlouvám se za hloupý nápad sedět zrovna tady. Jen se usmějí. Výhled je tady tak krásný, já myslím, že to byl dobrý nápad. Pozor musím dávat já, já jsem na kole. Kdyby jsi šla, a byla na stejném místě, musím zastavit stejně. Měj hezký den. 😊

Koňáci
Rodinka na výletě

Přestávek mám hodně, pořád někoho s otázkami potkávám. PCT hikers je poznat z dálky. Nebo cítit? 🙊

❤️

Obejdu se bez podpory modrého bonbónu. Před třemi dny jsem se nemohla hnout a dnes jsem v pohodě. Asi se stanu propagátorem strečinku.
Co říkáš, Ali, nějaká nová company?
Stále nás, lidi, něco bolí (mám na mysli svaly). Ležíme. Protože se nemůžeme pohodlně hýbat, tak přece nemůžeme nic dělat. Chodíme na obstřiky, cpeme do sebe chemii. Platíme za masáže. Přitom stačí protahování, vlastně ani ne pořádné.
Zadarmo a velmi rychlý účinek. 🙉
Před třemi dny jsem se nemohla pohnout. Dnes jsem v pohodě. A to mám těžký batoh a chodím čtyřicítky. 🙏

Při obědové pauze namáčím quinou na večer. Dám jí ještě šanci. Věřím, že uvařená bude rychleji a měkčeji. Další zuby už bych chtěla uchovat.
Špatná fotka. Vypadá to trochu jako akvárko. Věřte, je to quinoa v ziploku. 🙈

U posledního vodního zdroje mě dochází Radish s Mom. Máme stejný plán na večer.
Líbí se mi jejich chytrý zvyk. Všimla jsem si toho včera. Postřeh si ověřuji a je to tak.
Asi hodinu před vybraným místem pro spaní si dají večeři a pak jen dojdou na stanoviště. Stan a hotovo. Mám ráda večerní turistiku, ale docházím hladová. K tomu chystám spaní, nějaká hygiena, někdy 😁,filtrování na druhý den… je toho pak moc najednou a zážitek se vytrácí.
Chytrá myšlenka, vyzkouším. Hypotéza je zřejmá. Tohle se mi bude líbit.
Nicméně dnes Mom s Radishem udělali výjimku a večeří se mnou.
Vážím si toho gesta.

Mom vypráví, jak si objednala boty z REI. Otevřela balík… a byla tam jedna 🙈. Prostě jenom jedna 🤪👈.
Radish dodává, že celý předešlý den se těšila na nové. Mluvila o tom a radovala se. Ty stávající už byly na odpis. Byly tak znehodnocené, že střídala pro chůzi tenisky se sandály. A ještě v nich musela pár mil do dalšího města 🤪👈. No, příběhy se tvoří všem. 🙏