89.den 10.6.2020 Výhledy, to já můžu…

27km
Kennedy Meadows North

Budík se poprvé ozve 4,30. Na probrání potřebuji čas. Vytáhnout nos ze spacáku se mi podaří v pět. Je zima, oblékám si obě bundy. Péřovou i neprofuk. Strčím je do kalhot a ještě mám místo na další. Dneska to město musíme zvládnout. Potřebuji jídlo, které hned nespálím. Takže jídlo s volným dnem.
Ráno vycházím dříve, chvíli před šestou. Chci jít chvíli sama. Les, jezera, ticho… foťák stále šetřím na medvěda. Tohle je jen moje chvíle, přátelé. Vnímám co můžu, protože nezachycuji do obrázků. Občas to budu provozovat. Schovám foťák do batohu a budu si jen prožívat.

Za pár kilometrů mě Catch chytí. Je rychlý. Zapomněl, že jde do kopce, jinak si tu rychlost nedovedu vysvětlit 😂. Tohle tempo já neumím.
Sněhové pasáže ho zpomalí. Čeká na mě a to je dobře. Na první se svezl.
Předcházela tomu trocha nejistoty. Ale nahoru jich moc není, tak nám to jde fajn. Sníh drží moc dobře.

Obědová pauza po 20ti kilometrech. Je příjemná, navíc s úchvatným výhledem.

A výhledy pokračují celou vrcholovou pasáž. Pár kilometrů podívaná. Catch má tohle taky moc rád. V tom si ladíme. Další bilion fotek. Oba. Foťák vydržel, medvěd nepřišel, jsou výhledy.

Simpsonův výhled

Chvíli signál. Píšu domů.

Sněhová partie dolů byla dlouhá. 3 km jsme sestupovali 2 hodiny. Mám toho dost, což teprve Catch.

Ale jakmile to překonáme, je fajn, povídáme si, co si dáme k jídlu, co k pití. A moc se na to těšíme.

Trail protíná highway (Sonora Pass). Přesně ta, kterou potřebujeme do Kennedy Meadows North. Tentokrát nemusíme jiným trailem. Stopujeme asi 3minuty. Manželé nás odvezou až do Kennedy k recepci. Pár kilometrů zajížďka, jen tak.

Potkávám oblíbené hikery. Bohužel se jen míjíme, přesto mě setkání potěšilo.
Snacks