88.den 9.6.2020 Seavey Pass 2783 m n.m. a Dororthy Lake Pass 2994 m n.m.

41km
Somewhere in the Sierra Nevada

Procházíme jezerní oblastí až k Seavey Passu. Všechny průsmyky jsou tady obklopeny množstvím jezer. Máme to kousek. Tentokrát bez foto, minuli jsme to správné místo 🤪👈.

Dolů je trail obdařen krátkými úseky sněhu. Jsou zmrzlé. Na jeden jsem zbrkle vstoupila a spadla. Na nohy se zase hrabu. Trochu lachtan. Čekám raději na podobných místech, až je Catch překoná. Není jich mnoho.

Dnes nás čekají dvě nepříjemná stoupání. Myslím na ně od rána a jsem z nich unavená už teď. Ještě jsem ani jedno nevyšla. Trochu mi to bere náladu. Pravděpodobně tím ovlivňuji svou kondici. Právě procházím jedno z těch prudkých klesání. A když si trail musí kousek popojít nahoru, třeba kvůli překážky, aby se pak mohl zase spustit, jsem zadýchaná. Třeba jen po 10ti metrovém úseku.

Tak to tedy ne! Trápit se celý den, a myslet na kopec, který mě zmůže dříve, než ho zdolám. Tak takový den já nechci!
Hecuju se. Musím se vzpamatovat. Následující stoupák je krátký, musím přijít na to, jak se obelstít. A bez sluchátek. Sama.
A tak zkouším robota. Jdu, koukám jen pod nohy a mechanicky kladu nohu před nohu. Slibuji si, že zastavím jen málo. Třeba, když potkám kamarády a potřebuji je, velmi nutně, vyfotit. 😂 Všechny krasavice vám neukážu, mysleli byste si, že jsem na těch třech kilometrech stála furt. 😂

A mám radost, když se schody a stupínky změní na malou chvíli v hladkou cestičku. Jako když jdu v zimě na Lysou. Hladce, po sněhu, bez kamení.
A pak to jde najednou mnohem lépe, bez té psychické zátěže. A rychleji.
Na druhý kopec už mám tedy osvědčenou strategii, a dobrou náladu.

A pár dalších fotek taky vzniklo. Někdy sliby chyby 😂. Ale tohle nešlo přejít jen tak. To chápete, že…
Zahrádka

Nahoře jsem za chvilku. U téhle krasavice se za společnosti komárů převléknu do kraťasů, dnes je teplo.

Alespoň budou mít větší barovou plochu. Mají žízeň, tak jim dělám hospodu.
Přišla jsem o pár deci krve 😂. Mrchy malé žíznivé. Jsou všude. A vlezou všude. V hlavě se mi dlouho přehrává oblíbená replika z Cimrmana 🤪👈.

A takovými místy, přátelé, já procházím…

Oběd bude až za hoďku. Musím ještě sejít pět kiláku k řece. Tam jsme domluveni. Mám hlad, zase. V kapsičce jsou poslední kousky medvídků. Jednoho vyfotím. Potřebuji jej ke včerejším příspěvku a pak si je všechny nacpu do pusy. Už jich moc není. Tak dvacet 😂😂😂😂😂😂.

Jsem na místě pro pauzu a jdu na to. Dám si tři tortilly s tuňákem a dvě s Nutelou. Než přijde Catch, mám všechno v sobě 😂.

Catch se zmíní, že by rád do města dorazil už zítra. Já bych také ráda. Ale je to ještě kus cesty a zítra dlouhý úsek ve 3300m n.m., kde je velká pravděpodobnost sněhu. Museli bychom dnes šlapat do večera. A ani tak to není jisté. Catch přikyvuje, souhlasí. Ví, že technické pasáže jde pomalu. Takže ještě dvacka po obědě a ráno v šest start. Zkusíme to. Uvidíme.

Odpolední 15 km stoupání k passu nebylo téměř znát. 400 výškových metrů rozložených do 16 km.
Foťák mi hlásí už u druhé baterie červenou. Musím vydržet do zítra, co když potkám huňatého krasavce.

Dnes víc bahno, než brody. A pokud jsou, jdu skrz. Potřebuji propláchnout bleee boty.

Prekonáváme Pass, kterým opouštíme Yosemitský národní park (úvodní fotka)
Cestou k němu

Hledám trail. Takto často vypadá. Především v okolí průsmyků.

1000 mil. Wow wow wow…

Večer, při scházení z passu, se spustily z nebe kapky vody. Rychle oblékáme sebe i batoh, zabezpečujeme mobily a foťáky. Jemný deštník trval celou půl hodinu. Takové cvičení na závěr dne.

Máte rádi les po dešti? Já moc.
A když je k večeru, tak ještě krapánek víc. A je k večeru. Les je tmavý. Ukrývá jezírka, z kterých se po dešti odpařuje voda. Do toho se na závěr dne stihne na chvíli podívat slunce, co zmeškalo, když bylo za mraky. A jeho slabé, večerní paprsky pronikají do hustého statného lesa. Svěžího po dešti. Voňavého. Tajemného s tou parou všude kolem. Působí tak tiše. Přesto, že je prostoupen množstvím zvuků. Našimi kroky, bubláním potoka, množství ptáků a žáby mají koncert. Za malou chvíli se nebe barví do červena, to už večeříme.
A bez foto, nemám baterku. Ryju si to do paměti. A vy nic.

Tak to je parádní závěr dnešní čtyřicítky.

Pa