87.den 8.6.2020 Benson Pass 3081 m n.m.

30km
Somewhere in the Sierra Nevada

Spíme mezi dvěma potoky. Je pod nulou. Cesta, kterou jsem si večer našla pro suchý přechod, je neschůdná. Jdeme tedy řekou. Kameny jsou potaženy ledem, taky bych se mohla vykoupat celá. No a proč vonět hned ráno. Na to tady nejsem zvyklá. 😁
A hned za řekou nás čeká prudký kopec, však se zahřejeme.

Dnešní výstupy a sestupy mají vrstevnice tak blízko u sebe, kdo to kreslil 😭. K topu se po necelých 15 kilometrech ploužíme. Catch jde v těsném závěsu.
Zastavím, musím se vydýchat. Catch zastavuje taky.
„Běž první Catchi.“
„Nemůžu, jsem unavený a hladový.“
„Já taky Catchi, já taky.“ …jdu já

Nahoru slyším jen svůj dech. Monotónní hudba. Nic jiného neumím vnímat. Svůj dech a Catche v mých stopách.

Sníh, do kterého jsme museli vstoupit nestál ani za řeč. Pass byl prakticky bez něj. Jen pár kousků a omrzlin.

Top
„Catchi, je těžké jít stále první.“
„Já vím.“
„Všechny passy, těžké úseky, topy.“
„Já vím.“
„Už jsem unavená. Potřebuji někdy pomoc. Malou. Na chvíli.“
„Já vím.“

Ploužíme se také dolů. Strmý sestup skalami. Jdu první. Hledám cestu.
Ponorka. Potřebuji pauzu. Dám si pauzu.
„Catchi jdi prosím k jezeru, dojdu později.“
„Dobře.“

Dnes nás potkalo velmi málo míst, která by nebyla strmá. Vlastně jen jeden malý úsek. A tam jsem ho potkala 😱. Počkej si…
Krásná skaliska v sobě ukrývají příkré stezky. Tak se s nimi musím poprat. A tak se peru, jak nejlépe v té dané chvíli umím. Vím, že vyhraju, ale dnes to bolí.

Yosemity mi už nepřijdou tak uhlazené jako včera. Možná je mé vnímání ovlivněno náladou, energií, ale spíš ne.

A pak, odpoledne, vstupuji do lesa. A ten les mne uchvátil. Provázel mě jen malý kousek cesty. Byl tajemný, starý, čarovný. Mnoho Obrovských, mohutných, vysokánských stromů. V obnažených kořenech těch vyvrácených rostly malé stromky. Močály a komáři. Paprsky se prodíraly hustými větvemi jen tak tak. Příšeří a zvláštní ticho, které občas přerušil pták nebo vrzající strom.
Bavil mě… ten les.
To fotkou nepřenesu, tak jak bych si přála… Neumím to…

Většina brodů mokrých.
Když to jde suchou nohou, může to vypadat i takto.

Dnešní úlovky
Vysoká

Medvěd… počkej si 😂😂😂

E.T.

Ztratila jsem svou nejmilejší čepici 😢.

Sladkosti už nemůžu ani vidět. Odpoledne nesvačím. Tentokrát jsem složení jídla moc nevychytala. Od snídaně přes oběd a všechny snacky nám sladké. Chybí mi sýry. Jen večeře je nesladká. Zítra si dám na oběd k tortille tuňáka a na večer nechám jen brambory. To bude lepší. Přes den jím jen bonbóny, clify a Nutellu. To už je moc i na mě 😂.

Po starých zámeckých schodech, po schodech z kamene…

Spíme na krásném místě. Catch vybral moc dobře.

Západy si v Sierre neužívám. Usnu daleko dříve, než přijdou.
Tak dobrou, přátelé…

Jo a počkali jste si… Tak zírejte.
Tady je moje dnešní největší událost.

Než jsem vytáhla foťák, byl už 50 metrů ode mě. Ale když mě obíhal, možná ne víc než třicet. Běžel tak tiše. Překvapivě lehce… A bylo zřetelné, že je plachý. Ani jsem se nestačila bát. Nadšení všechno přetlačilo. Tak jsem si pro fotku k němu ještě pár metrů popošla 😂. Někdy jsem fakt střelená.
Špatně jsem zaostřila, když se ohlížel, mrzí mě to… Ach jo 😭.
Ale třeba se ještě uvidíme 😁.

Medvěd černý