75.den 27.5.2020 Kearsarge Pass

2,5km PCT
12km Kearsarge Pass mimo PCT
Somewhere in the Sierra Nevada

Ráno volám s mamkou ❤️.
V devět už stopujeme. Potřebujeme do Independence na poštu a odtud pak nahoru do Onion Valley. Na krajnici stojíme půl hodiny. A podaří se.

Vyřídíme si potřebné na poštovním úřadě. Já jen posílám balíky dále. Přepíšu adresu doručení. Pokud balík nerozbaluji, je přesun na jiné místo zdarma. Takhle mohu poposílávat po trase věci, které už nepotřebuji.

Stop do Onion Valley vypadá beznadějně. Cesta tam vlastně končí parkovištěm. Je to vstupní místo do hor. Jen auta turistů. Navíc je všední den. Nic tím směrem nejede, cesta je prázdná a tichá. Čekáme asi 10 minut a přibrzdí u nás pán. Omlouvá se, že má plné auto nářadí. Jinak by nás odvezl. Je to milé.
Za dalších pár minut u nás zastavuje další auto. Prý si zajede pro roušku a odveze nás, kam potřebujeme. Jen tak se projede. 🙃 Na tichou cestu moc dobrý a rychlý stop.
Čekáme s napětím a fakt se vrátil. Šlapat ten dlouhý, 20ti kilometrový, kopec mimo trail, se nám nechtělo. Jmenuje se Jeff. Prý jestli jsme studenti 😂. Tak jsem mu pěkně pověděla, s kým má tu čest. Pravda, měla jsem roušku a brýle, ono to mate, že. Ale student? 🤪👈. To fakt ne.
Na oplátku za svezení mu mám napsat zprávu 😂 a poslat fotku z trailu. Tak to byl levný taxík.

Rozloučíme se a s Catchem vyrážíme vzhůru dolů přes Kearsarge Pass. Zpátky za dobrodružstvím na PCT.

Je vedro, všechno oblečení je v batohu. Na sobě mám jen tílko a šortky. Velká šedá věc chrochtá 🐷, povýšila tak na dvacet kilo.
Když jsem ten úsek šla posledně, připadal mi strašně dlouhý. Už jsem byla unavená. Teď je to i stou váhou lepší, výstup utíká rychleji. Odpočinek mi bodl. Ale Catchovi rozhodně víc. Vůbec ho nestíhám. Má i s tou zátěží tak lehký krok. Nahoře je minimálně o km dříve, než já. Koukněte na toho mravence na Kearsarge Passu, to je on.

Dojdu na trail, pak pár kilometrů k místu, kde jsme byli domluveni spát. Tento úsek rozbředlého hlubokého sněhu Catche zastavil.

Chce se vrátit do nižšího stanoviště. Pro mě je každý krok namáhavý. Nechci se vracet a ráno zase šlapat ten kopec, který jsem právě vysípala. Rozhodnu se to projít. Domluvíme se. Já půjdu těch 50 metrů nahoru a Catch se vrátí asi 200m. Bylo tam stanoviště pro stan.

Jsem děsně unavená, po 14 kilometrech a volném dni. Ležím ve spacáku a venku je ještě slunce. Vyfotím obraz, který mi maluje na stěnu stanu a usnu.