36.den 18.4.2020 Kazisvět šestý, z boží vůle král

15km
Somewhere in the mountains

Takže nakonec je sníh 10 kyláků. V noci pršelo, vyrážím opět s pár kily mokra navíc. 🙈 Parta Skittles mě brzy předejde. Jsem ráda, jejich čerstvé stopy jsou pro orientaci mnohem lepší.
Nahoru dobře, dolů šichta. Sníh je mokrý, sjíždí ze strání. Párkrát sjedu s ním. Jsem moc ráda, že mě Skittles & spol. počkali. Vnímali nebezpečný úsek a nechtěli mě tam nechat samotnou. O jeden díl obav méně. O díl samoty v těžkém terénu. Teď už to jenom sejít.

Dostávám trailname II. – Slider. 😁. No, velryba 🙊 by bylo taky výstižné pojmenování. Slider se nakonec jeví jako fajn 🙉…

Když jsem k nim docházela, propadla jsem se hluboko do sněhu. Při vyndávání nohy mi v díře po ní zůstala bota i s nesmekem 🤪. Bylo to vtipné.

Vybavila se mi situace z 31.3. Podobné podmínky, ale stoupání. Unavená a sama. Probořila jsem se celou nohou do mokrého sněhu. Až po kyčel a ve svahu. Nohu jsem neuměla vytáhnout. Snažila jsem se ji vysekat holí a celou situaci jsem tím zhoršila. Sněhem, těžkým a mokrým, jsem nohu zadusala. Batoh, který mi fakt na zádech nepomáhal, jsem nemohla odložit. Sjel by ze svahu. Druhou nohou jsem se, při snaze zabrat, bořila taky. Simon byl daleko přede mnou. Věděla jsem, že ještě půjde Steeve. Ale to mohlo trvat i hodinu. Fakt jsem se rozbrečela. Vyčerpáním. Únavou. Zimou. A bylo to, najednou jsem našla sílu a nohu vyžduchala. Holí i vlastní silou.
Po zážitku ze San Jacinto jsem to nepsala. Ale chci mít příběh uložený v deníku. Tak čtěte. Teď mě na chvíli čeká poušť 🤪👈.

… prestože jsou na mě rychlí, snažím se ze všech sil stačit. Bohužel to vyvolává nekoordinované pohyby. Častěji kloužu, propadám se, padám. Když chci jít bezpečně, jsem pomalá. Moje ego trpí, připadám si jako tučňák, ale alespoň držím tempo.

Dostali jsme se mimo trail do velmi strmého úseku. Zlomila jsem další hůl. Skittles mi ji krásně opraví. Máme radost.

Vydrží asi 5 minut. 😂

Konečně jsme ze sněhu. Doženeme Wolfa, který nastoupil na stezku brzy ráno. V půli sestupu jsme ztratili jeho stopu. Byla jsem trochu nervózní. Jsem ráda, že je v pořádku.
Můj kemp je za 3 km. Potkáme tam Cavemana. Suší všechno… Při brodu spadl z klády do řeky. Něco mu nadobro uplavalo. Byl tam sám a zaklínil se. Na tom místě jsme se s Wolfem natáčeli. Vypadá to nevinně, ale…

A tady, když se podaří suchou nohou po kamenech.

Lukáš vše vysušil, a pokračuje do dalšího kempu. Wolf se rozhodne zůstat.

Ve sněhu byly viděny medvědí stopy. Jídlo ukládáme do boxu k tomu určenému.

Bilance po sněhových úsecích:
zlomené dva páry turistických holí
roztržené kalhoty
taktéž bundy, obě bundy
spálený Jetboil 😭 (vaření sněhu), ale funguje …uf
rukavice bez palce
roztržený stan
zlomené podpůrné tyče – nahrazeny novými
ztracené tři kolíky
a nějaké drobnosti…

Jsem šikula, tak co. 😇