78.den 30.5.2020 Mather Pass 3686 m n.m.

32km
Somewhere in the Sierra Nevada

Mamka má narozky 🌻

Dobré ráno

Neměli jsme moc klidnou noc. Stanování na otevřeném prostoru ve 3500 metrech znamenalo pravděpodobnost větru. Ta byla naplněna. Catch má ultralehký stan, který je ultralehký a ultradrahý, ale drží na pár šňůrkách a jedné trekové holi. Nevyspal se téměř vůbec. Držel hůl.
V pět šlapeme nahoru. Jsou tři stupně. Povrch sněhu je zledovatělý. Na mírnějším kopci je to fajn. Na příkrém už moc ne. Nesmeky semtam nedrží. Jsem ráda, že Catch stoupá s cepínem. Na cestě vzhůru visel.
Pár úseků bylo hodně příkrých, v jednom místě bych uvítala cepín také já. Ale bohužel byl na batohu. Na srázu nářadí vyměnit neumím. Na stoupání jsem si vzala jako podporu hole. Do prudkých kopců je potřebuji. A nahoře, i během cesty, jsou mi oporou, vlastně podpěrou, to víte. 😂
Nepříjemný úsek byl krátký.
A pass jsme vyšli, takže dobrý.

Dolů sněhem pár špatných propadnutí, ale celkem zvládnutelná cesta. Tedy ráno. Ve sněhu bylo vidět množství hlubokých stop. Někdo se pěkně nadřel. Některé končily mezi kameny. Někdy je to fakt o nohy. Počkat si na ráno a lepší sníh, je velmi dobrá taktika. Ještě, že je se mnou Catch. Ve své urputnosti bych to ne vždy do druhého dne vydržela.
Takže, díky Catchi!

Stane se, že se proboříme a noha se nám utopí ve vodě. To jak sníh odtává zespodu. Většinou pod ním teče potok.

Pod hranici sněhu nás čekal prudký sestup dolů. Asi 15 km. Cestu z velké části tvořilo množství různě vysokých schodů a stupínků. Tento druh trailu nepatří mezi mé oblíbené. S tou šedou váhou na zádech, no…kotníky a kolena si naříkaly. Ale já jsem jim říkala: „Jen počkejte, až to na druhé straně půjdete vzhůru k dalšímu passu.“

Však víte: voda voda voda.
Množství vodopádů a vodopádků.

Třeba i na trailu

Obrovská masa vody valící se do údolí. Celý den nás doprovází burácení. Je to mohutný zážitek. Voda je fascinující přírodní živel. Dnes mě to zcela pohltilo. Přála bych si, umět lépe fotit. Přála bych si, přála bych vám, umět vám lépe zprostředkovat zážitek. Třeba z vody. Má tolik podob. Je nádherná. Až budu doma, jdu do kurzu. Rozhodně!

Neodpustila jsem si natočit krátké video. Věřím, že můj úmysl mobil nezneužije a vydrží do města.

Níže se sklon zmírnil a my jsme vstoupili do lesa. Trail se stal velice příjemným. Pro oko, ucho i tělo.

Oběd půl hoďky. Doprovázela ho nervozita. Čeká nás dlouhý výstup ke hranici sněhu pod Muir Pass. Přibližně 15km. Mapa naznačovala nepříjemné převýšení.
A šlo se nám dobře, nad očekávání.

Na startu vzhůru si libuji, že mám suché nohy. A hned na prvním malém brodečku mi uklouzla noha. Mohla jsem jít 15 km suchou nohou, tak půjdu 15 km zapařenou nohou. V duchu se sama sobě posmívám. 😂
Ale ono by to stejně nevydrželo dlouho. O pár kilometrů výše už jsme museli šlapat po dně řeky.

Slunce se dnes snaží málo, voda studí. Hledám cesty, ať se zbytečně nenamáčím.
Při přeskakování z kamenů na kámen jsem tak nepříjemně našlápla, až mi zazvonilo v uších 🤪. Okamžitě jsem lezla do té samé vody, kterou jsem chtěla projít suchou (vlhkou) nohou. Schlazení pomohlo 🙏.
Zase budou varhánky. Pamatujete? Když jsme jako malí byli dlouho ve vaně.

A scenérie? Co myslíte? Přesně tak…

Uplně nevím, jak to popsat. Prostě se dřeš a miluješ to tady. Takové polarity, které potřebují být spolu. Tohle je pro mě PCT.

Nejčastější slova, která s Catchem používáme jsou: beautiful, nice, amazing, heavy, difficult. Moje slovní zásoba se nikterak nerozšířila. Promiň, Rogere. Neandrtálec navždy. 😭
Mrzí mě to moc, ale v Sierre nic jiného nepotřebuješ.

Sníh nastupuje ve 3300 m n.m.
Domluvíme se, že to zkusíme projít dál, ať toho ráno nemáme tolik na stoupání. Pass je příliš daleko pro dobrý ranní sníh. Necelých 5 km. Asi po 100m se propadnu a noha mi zaklesne mezi skálu a udusaný mokrý sníh. Dlouho ji nedokážu vytáhnout. Dorazí Catch a fandí mi. Nic jiného dělat nemůže, terén mu to nedovolí. Nakonec noha povolí. Jsem bez boty, pro kterou naštěstí dosáhnu. Neměla jsem na sobě zimní návleky. Jsem z celé situace tak promrzlá. Neumím si ani navléknout rukavici a noha mi trne. Tentokrát pokračování zastavím já. Vrátíme se. Ráno to musíme prostě zmáknout.

Spát jdeme brzy. Vstáváme ve čtyři.
Bearcanister opět jen vystrčím před stan, chci ho mít ráno po ruce. A jsme vysoko.

Dobrou zmrzlou 😘